Vzpomínáš na Dolly Bell?

Jakožto obdivovatel režisérů pocházejících z bývalé SFRJ (Kusturica, Zafranovič, Petrovič, Paskaljevič a další) nemohu jinak, než i tento film pozvednout na piedestal. Jediní Slované nezávislí na Moskvě se mohli podívat na poválečnou komunistickou minulost svého státu s humorem, i když někdy na pozadí tragických osudů, což ale není případ tohoto příběhu. Mladíček Dino mě vždy dovede pobavit svým tápáním v počátku svého sexuálního života, stejně jako na zkouškách zábavného lidového orchestru. Balkánskou hudbu totiž miluju. Jeho zklamání z první lásky, když musí sledovat Šinkora a jeho partu, která se celá s Dolly Bell vyspí, je adekvátní době a jeho vyspělosti.

Emira Kusturicu mám velmi rád a jeho debut jsem si jednoduše nemohl nechat ujít. A udělal jsem správně, protože Vzpomínáš na Dolly Bell je nádherným filmem, vysmívá se komunistické ideologii (poručíme větru dešti - vysešíme indický oceán a bude potrava pro 176 miliard lidí, respektive soudruhů, a na zemi bude jen léto, protože se vychýlíme z oběžné dráhy - nádhera!) a krásně vykresluje příběh. Přesto jeho frašky z podější tvorby jsou lepší...