Sallam Bombay

Indická režisérka Mira Nafrová a scenáristka Sooni Taraporevalaová strávily mnoho času sběrem materiálu mezi dětmi na ulicích Bombaje i v ústavech pro mladistvé, aby mohly natočit snímek, který zaujme upřímností své výpovědi a filmařskou citlivostí. - Salaam Bombay se orientuje na vnímání evropského publika jak svou délkou, tak stylem, v němž režisérka nezapře své dokumentaristické zkušenosti: pracuje v reálu a vychází z konkrétních skutečností. Jednoduchý příběh malého hrdiny jí dovoluje z detailů skládat širší obraz života bombajských "dětí ulice", jimž je dílo věnováno. Desetiletý Krišna přichází z venkova do Bombaje, aby nalezl štěstí v jejich křivolakých uličkách. Ocitá se však mezi zlodějíčky, pasáky, prostitutkami a narkomany. Jeho cílevědomá snaha vydělat si peníze a vrátit se domů naráží na lhostejnost či zlovůli okolí, nebo na náhody, které z jeho osudu učiní nakonec jednu z mnoha tragédií společenského vyděděnce. Právo nezasahuje do "všedních událostí", jakými je smrt narkomana, odebrání dcery prostitutce státními úřady nebo prodej dívky do nevěstince. Stíhá ovšem zločin vraždy, kterým Krišna chce paradoxně nastolit v morálním chaosu tohoto světa spravedlnost. - Režisérce se daří unikat melodramatickým schématům (prosazujícím se místy u vedlejších postav); ~ k opravdovosti jejího filmu (navazujícího na neorealistické tradice) přispívají dětští neherci. Snímek má i dokumentární hodnotu. Můžeme v něm ocenit nadhled autorky nad materiálem i zanícení, díky němuž jej nelze považovat jen za nezávažné nahlédnutí do exotického světa, který se nás nijak nedotýká. - Na 41. MFF v Cannes 1988 získal film Zlatou kameru. Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled