Harrisonovy květy

Nejlepší válečný film z bývalé Jugoslávie, který jsem viděl. Hodně smutné a reálné,lidi se neponaučej a dokážou se k sobě chovat jak prasata! Drobné nepřesnosti jako útěk kolem odstřelovačů se dají překousnout, co mě po letech začalo vadit je,že režisér musel do filmu míchat, že jeden z nich je žid, to tam absolutně nepatří!!

Tak drsně realistický, a přitom je v něm tolik lásky. Téma reportérů ve válce není jen jediným předmětem tohoto filmu, jak se mnohdy odevšad dovídám – myslím, že to je mylné tvrzení. Tento film je především o lásce, o tom, co vše Sarah obětuje, aby našla a zachránila milovaného manžela ze spárů zuřivé občanské války. I když Harrisona všichni považují za mrtvého, ona tomu odmítá věřit. Jejíma očima pak sledujeme skutečnou zkázu, jaké se může dopustit jedině válka a Sarah poháněná silným citem a odhodláním v té naprosté beznaději nakonec všem tvrdým nástrahám odolá. Na každém kroku, v každém záběru je cítit povzbuzující naděje. Tak nádherný a silný film se jen tak nevidí. Čistá nádherná láska dvou lidí vsazená do špíny, krve a hnusu občanské války v bývalé Jugoslávii. To je jako kousek modrého nebe uvnitř sžíravého pekla.