Na černé listině

Období "honby na čarodějnice" patří v americké kinematografii k často k využíváným námětů. Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti byl velkým strašákem pro všechny umělce. Doplatil na to např. Ch.Ch. Mnoho umělců opustilo svou vlast anebo psali pod různými pseudonymy. O těch posledních právě vypráví snímek scénáristy Waltera Bernsteina a režiséta Martina Ritta.

Válka je určitě lepší za studena, její nepsaná pravidla se dají snadněji obcházet, dopad na obyvatelstvo není tak fatální, plyne z ní více absurdních situací k hořkému pousmání a jak vidno, rozšiřuje i pracovní příležitosti... Zajímavý byl hodně podobný postup znepřátelených stran v boji proti vlastním občanům - způsob nátlaku a záludnost metod, vedoucích k nedobrovolné spolupráci - jako by se domluvily, jen reakce obětí se lišily, zatímco Američané se prohladověli k sebevraždám, našinec se samovzdělával u přikládání v kotelnách a čekal, až se to přežene. A právě v takové době se pohybuje náš malý hrdina, Woody Allen, který si přilepšuje dobrými skutky pro scénáristy s levicovým škraloupem, čímž poučuje i baví zároveň a dokonce si najde čas i na lásku... Není to úplně ten Woody, jako ve svých filmech, ale jsem si jistá, že některé vlastní nápady do scénáře protlačil, za všechny: "Jde ti jen o úspěch!"... "To mi snad má jít o neúspěch?", nebo "Stačí jen jeden, co řekne NE!"... "A co mám dělat?"... "No být ten jeden!" :-)