Muž bez stínu

Režisér Paul Verhoeven zpracoval ve filmu Muž bez stínu jedno z nejstarších témat vědecko fantastického žánru. Jeho hrdinou je neviditelný člověk. Snímek ovšem nemá bezprostřední souvislost s klasickým románem H. G. Wellse Neviditelný. - Vědecký tým, vedený egoistickým géniem Sebastianem Cainem, vyvinul pro Pentagon v tajném projektu látku, způsobující neviditelnost. Po úspěšných testech na zvířatech se Caine rozhodne bez vědomí nadřízených provést pokus sám na sobě. Proti své vůli ovšem zůstane v neviditelném stavu. Nové možnosti, jež se mu naskytují, se mu však postupně zalíbí. Začne tajně opouštět podzemní laboratoř, páchat zločinu a posléze kvůli přežití i nelítostně likvidovat členy týmu. Ztratí postupně veškeré morální zábrany a zaměří se zejména na kolegyni Gindu McKayovou, s níž kdysi chodil. - Neviditelnost je v pojetí Paula Verhoevena další vlastností, která vedle kybernetického vylepšení organismu (RoboCop), elektronických zásahů do mozku (Total Recall), tvrdého výcviku a oddaností patřičným idejím (Hvězdná pěchota) či vedle sexuálních předností (Základní instinkt, Showgirls) obdařuje člověka abnormálními schopnostmi a staví jej do nečekaných situací. Muž, ,.postižený" neviditelností, je však pro tvůrce zejména objektem s nesnadnými vizuálními možnostmi; autoři pracuji především s jeho rozmanitým „zjevováním se" v prostředí vyplněném plynnými či tekutými látkami (prášek z hasicího přístroje, voda v bazénu či voda z požárních trysek, kouř z dýmky...) a s „nacházením " jeho obrysu, např. opět prostřednictvím tekutin, jež ulpívají na povrchu (voda, krev), různých drapérií či s pomocí latexové masky, odlité z neviditelného obličeje. Této orientaci odpovídá původní název filmu, vystihující domnělou „díru ", kterou tělo v prostoru vyplňuje. Verhoeven zde beze zbytku využil možnosti, jež mu nabídla vyspělá triková technika. Samotný příběh je „jen" sebeironicky odvyprávěnou béčkovou historkou o šíleném vědci a vrcholí (téměř po způsobu filmu ve filmu) tradiční hororovou „vyřazovací" sekvenci střetu skupiny hrdinů s monstrem. - Nepochybnou trikovou lahůdkou jsou sekvence s průběhem procesu mizení či opětovného objevováni se organismů, připomínající oživlé hyperrealistické anatomické modely. Zdeno Kubina Filmový přehled 2000/9/17 Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled Uprostřed nenápadného továrního komplexu stojí nenápadný hangár. V něm je výtah, hlídaný jedním nenápadným vojákem. Výtah vede mnoho desítek metrů pod zem, kde se skrývá tajná laboratoř, ve které tým několika vědců pracuje na projektu pro Pentagon. Pokoušejí se vytvořit metodu pro zneviditelnění člověka. A jsou více než z poloviny úspěšní. Už se jim podařilo speciálním radioaktivním sérem úspěšně zneviditelnit nejrůznější zvířata včetně gorily. Problém je v tom, že se stále nedaří stoprocentně úspěšně neviditelné subjekty opět zviditelnit. A Pentagon je netrpělivý, což se nelíbí mladému šéfovi vědeckého týmu, geniálnímu Sebastianovi Caineovi (Kevin Bacon). Doktor Caine ovšem není jen geniální, ale také velmi ctižádostivý a odhodlaný riskovat. Proto se rozhodne přejít rovnou k poslední fázi experimentu, otestovat celý proces sám na sobě, nechat se tři dny analyzovat svým týmem a pak se opět zviditelnit. Zneviditelnění proběhne podle plánu, ale pak se situace zkomplikuje, protože selže jak technický, tak lidský faktor. Za prvé se totiž nepodaří provést zviditelnění a za druhé se nikdo dostatečně nezabýval tím, že se zneviditelněným zvířatům podivně mění psychika a stávají se agresivními... Kevin Bacon v hlavní roli je od začátku filmu mírně nesympatický a nafoukaný, prostě nepříliš vhodný pro postavu hlavního kladného hrdiny. Což je v pořádku, protože se záhy dozvíme, že kladným hrdinou není, a po pár hodinách zneviditelnění se z něj stane skutečný parchant. A navíc nadržený parchant, kterýchce samozřejmě udělat co? Správně. Znásilňovat krásné ženy a likvidovat své nepřátele. Ano, Paulu Verhoevenovi (Základní instinkt, Showgirís, Hvězdná pěchota) se podařilo i v Muži bez stínu několikrát poškádlit cenzory, a to velmi inovativně (uvidíte sami v kině). Jeho film je ale především poctivá napínavá sci-fi, říznutá trochou velmi drsného humoru (nebo nechutných zvráceností, podle toho, jaký vztah máte vy osobně k předchozím mistrovým dílům). Dnes už trikové technologie pokročily natolik, že v jakémkoliv filmu (tedy aspoň v jakémkoliv hollywoodském plnorozpočtovém) můžete na plátně vidět naprosto cokoliv. Neviditelnost titulního hrdiny tentokrát umožnila filmařům použít tyto technologie novými nevídanými způsoby, ve scénách, které by před pár lety žádný scenárista nemohl napsat, protože by dobře věděl, že jsou nezfilmovatelné. Například když je neviditelné gorile vstříknuto zviditelňovací sérum, vidíme, jak proudí jejími žilami, do tlukoucího srdce a odtud do celého těla, které se začíná postupně, vrstvu po vrstvě, objevovat. Je to současně strašidelné i krásné. Přitom se gorila pohybuje, kolem ní stojí pohybující se doktoři, dotýkají se gorily a kolem toho všeho se zcela volně pohybuje kamera. Nebo se neviditelný s viditelným perou pod vodou. Nebo si neviditelný myje obličej v umyvadle. Nebo vidíme neviditelného jen díky tomu, že je částečně pocákán krví (cizí) nebo posypán popelem. Prostě, i když je hlavní hrdina větší část filmu neviditelný, vidíme, co dělá. Projevuje se mnoha různými způsoby, při kterých se trikoví experti museli neuvěřitelně vyřádit a které samy o sobě jsou dostatečným důvodem k tomu, abyste na tento film šli do kina. Scénář Muže bez stínu (od Andrewa Marlowa, autora Konce světa nebo Air Force One) rezignuje na jakoukoliv psychologii nebo filozofii a soustředí se pouze na to, aby se divák ani chvíli nenudil. Než se stačíte nabažit neviditelných zvířat, už je tu neviditelný doktor Caine, a než se stačíte nabažit doktora, změní se v psychopata a film se z drsné sci-fi nenápadně přerodí v akční thriller o několika vystrašených vědcích, polapených v podzemí spolu s neviditelným maniakem, který pro ně chystá v nejlepším případě rychlou smrt a v horším případě něco horšího. Dlužno ocenit, že se kladní hrdinové nechovají příliš idiotsky a přijdou s několika inovativními metodami na jeho objevení a zneškodnění. Když pomineme neobvyklý fakt, že film vůbec nemá hlavního kladného hrdinu, drží se scénář všech klasických klišé, proložených čas od času správně dávkovanými originálními detaily, vtípky a hláškami. A fungovalo to (aspoň v mém případě) výborně. Už dlouho si nepamatuji, že by mi v kině 114 minut uteklo tak rychle. Kevin Bacon zvládl hlavní roli dobře. A to jak v úvodu filmu, kdy hraje klasickým způsobem, tak v druhé části, kdy se vyjadřuje především hlasem a musel jistě vydržet strašlivé mučení při natáčení trikových záběrů, ve kterých hrají různé části jeho zdigitalizovaného těla, pohybující se podle dat ze senzorů na Baconově kůži. Ostatní herecké výkony (včetně Elisabeth Shueové, nominované na Oscara za Leaving Las Vegas) nestojí za zmínku, ale příliš to nevadí, protože veškeré neakční a netrikové scény se omezují na jakýsi náznak milostného trojúhelníku, který stejně existuje jen proto, aby si divák mohl čas od času oddechnout a aby pak další várka triků byla o to působivější. Přiznám se, že mám radost, když se mezi filmy s vyšším posláním a nudnými „akčňáky" jako podle kopíráku občas objeví podívaná, která nemá naprosto žádné vyšší cíle, ale přitom je dokonale řemeslně zvládnutá. Obvyklí Verhoevenovi spolupracovníci Jost Vacano (kamera), Jerry Goldsmith (hudba), Mark Goldblatt (střih), Ellen Mirojnicková (kostýmy) a Allan Cameron (výprava) odvedli bezchybnou práci. Dokonce bych označil za šťastný tah i to, že byly některé brutální sekvence těsně před premiérou vystřiženy či zjemněny (např. scéna znásilnění), čímž film ztratil potenciální příchuť „kontroverze za každou cenu", která bývá některým Verhoevenovým snímkům vytýkána. Film je díky tomu o něco akceptovatelnější pro široké publikum, a možná i proto měl o premiérovém víkendu největší tržby ze všech dosavadních Verhoevenových snímků. Muž bez stínu se mírně liší od většiny ostatních sci-fi thrillerů. Asi tak, jako se Útok z hlubin liší od většiny filmů o vraždících mořských tvorech nebo jako se Blade liší od většiny filmů o upírech. Drží se většiny žánrových klišé, ale je o trochu dravější, o trochu méně předvídatelný a naprosto profesionálně natočený. A at už se při něm budete dobře bavit, nebo doopravdy bát a odvracet v hrůze oči, jedno je jisté: Nudit se nebudete. František Fuka Cinema 2000/9/94 Autor/Zdroj: Fuka František/Cinema