Solovecká moc

Film režisérky Mariny Goldovské Solovecká moc je dalším z dokumentů, jež rekonstruuji skutečnou historii Sovětského svazu a poukazují na ty její stránky, které byly donedávna přísně tajeny. Zaměřuje se na období stalinských represí ve dvacátých a třicátých letech. Konkrétně si vybrala snad nejhorší káznici, jaká v té době existovala. Byla zřízena v prostorách kláštera na Soloveckých ostrovech, jež leží v Bílém moři asi šedesát kilometrů od pevniny. V roce 1923 tu byl zřízen Solovecký tábor pro zvláštní účely (SLON), v roce 1936 by1 přebudován na Solovecké vězení pro zvláštní účely (STON). Bylo určeno pro politické a církevní vězně i pro kriminální živly. Zcela odříznuté od ostatního světa a s jedním pravidlem úplné podřízenosti místní moci se Solovky staly prototypem totalitního režimu, státu ve státě. - Režisérka použila archivní filmově záběry i dotáčky ze současnosti, propojila hutný komentář s autentickými výpověďmi pamětníků, bývalých vězňů (kteří tam strávili i sedmadvacet let života) i zaměstnanců, a vytvořila tak otřesné svědectví o neuvěřitelné etapě dějin země, která si už v roce 1918 hrdě vytiskla na plakát hes1o: "Železnou rukou zaženeme lidstvo ke štěstí". - Film Mariny Goldovské vznikl na základě dopisů vězňů, objevených před časem v klášteře, a na základě idealistického dokumentárního snímku o Solovkách z let 1927-1928 - když se začal ve své době promítat, vzbudil mezi diváky bouři nevole, že si političtí vězni žili za státní peníze tak přepychovým životem; proto byl odložen do trezoru, kde zůstal až do nedávné doby. Autor/Zdroj: /Filmový přehled