Sluneční jas

„Bojíme se vidět jasně a bojíme se i toho, že tak budeme sami nahlíženi." Takto by se dala shrnout hlavní myšlenka Szabóova filmu a tímto prohlášením Ivan Sors zároveň shrnuje „prokletí" své rodiny, majitelů podniku na výrobu alkoholu a zvláště pak speciálního likéru, který názvem odkazuje k rodinnému jménu. Ivanův dědeček Ignatz Sonnenschein se slavného příjmení zřekl, neboť podle něj příliš odkazovalo k jeho židovskému původu a bylo málo „maďarské". Ignatzova syna Adama Sorse (maďarské slovo sors znamená osud) však ani změna příjmení neušetřila posměšků spolužáků a společenského přehlížení. Aby ještě dovršil otcovo odvrácení se od rodinných kořenů, konvertoval kvůli sportovním a společenským ambicím ke křesťanství. Židovský původ se snažil skrývat nejen kvůli touze dostat se na olympiádu, ale i pro lepší veřejný obraz, neboť v této době sílilo nacistické hnutí. Navzdory novému „maďarskému" příjmení, proměně náboženského vyznání či olympijské medaili byl i se synem Ivanem zadržen a poslán do koncentračního tábora. K emocionálně nejsilnějším scénám patří ta, v níž Adam odmítne připustit, že je Žid, a je před ostatními vězni zostuzen a umučen k smrti. Právě k této události odkazuje Ivan Sors ve své smuteční řeči, která působí jako zpověď. I on udělal chybu, když se po druhé světové válce podílel na komunistických represích, ale jako jediný z rodiny se ze svých chyb poučil. On jediný také měl tu možnost. Kruh se uzavírá, když se rozhodne přijmout zpět původní příjmení Sonnenschein. Symbolicky tak odkládá přetvářku a vrací se k rodinným kořenům, za něž už se nestydí. Szabó čerpal inspiraci z několika skutečných postav - rodina Zwackova byla předlohou pro rodinu Sonnenscheinů, Sonnenschein/Sors vycházel částečně z postav maďarského olympionika Attily Petschauera nebo spisovatele Miksy Fenyőa. Kromě toho je příznačné, že Szabó ve své filmové tvorbě využívá autobiografických prvků. Ani tematicky se neodchyluje od svých dalších filmů. Osobní ambice hrdinů zároveň zkoumá. Co tvoří podstatu člověka - jsou to pokrevní pouta, nebo činy, které během života vykoná? Mezi největší klady filmu patří skvělé obsazení v čele s Ralphem Fiennesem v titulní „generační" roli dědečka Ignatze, otce Adama a vypravěče Ivana, Adamova syna. Každá z postav má vlastní osobnost a určitým způsobem se v ní odráží specifika té které generace. Oprávněně si za svůj výkon odnesl Evropskou filmovou cenu v kategorii nejlepší herec. Za zmínku stojí i to, že Szabó do role Valerie obsadil dvě herečky - matku a dceru. Mladou Valerii ztvárnila Jennifer Ehleová a starší Valerii její skutečná matka, herečka Rosemary Harrisová. Celkový dojem dotváří i herci ve vedlejších rolích (Willam Hurt v roli Andora Knorra). Eva Chlumská, Letní filmová škola 2012