Mé dvacáté století

Celovečerní autorský debut mladé maďarské režisérky Ildikó Enyediové Mé XX. století je líbeznou fantaskní hříčkou, nespoutaným filmovým zamyšlením nad - pohříchu většinou promarněnými - možnostmi lidstva na prahu dvacátého století. Je to zamyšlení zhmotněné fiktivním příběhem dvou navzájem se neznajících sester-dvojčat s diametrálně rozdílnými životními cestami. Dívky se nezávisle na sobě setkávají se sympatickým panem Z., předpokládajícím, že se stýká s jednou a touž ženou. - Černobílý film s vynikající kamerou Tibora Mathého. je rámován Edisonovými objevy žárovky a telegrafu. Kontrapunktem těchto technických vymožeností je všudypřítomnost tajuplné hvězdné oblohy: hvězdy si mezi sebou povídají, komentují pozemské dění, oslovují aktéry příběhu. Epizody se odehrávají v různých městech a v různých prostředích (na plátně uvozených podtitulky). Snímek překvapuje i zkušeného diváka svobodným filmovým vyjadřováním a jeho originalitou, sympatický je na něm i jemný smysl pro humor. Autorka vedle sebe řadí jakoby naivní metafory s dokumentaristicky laděnými obrazy. Netají se tím, že vypovídá i sama o sobě: "Všichni jsme ve svých tužbách, zábranách i konfliktech jakoby otisky neblahé historické epochy. I já jsem plná pochybností, někdy úzkostná, jindy krutá. Jsem podezíravá, přibližuje-li se ke mně někdo s láskou, a v nejnevhodnější chvíli naopak nesmírně vstřícná. Ani já nejsem s to pomoci jinému člověku, sužovanému úzkostí. Nicméně se pokouším žít jinak, a navzdory ješitnosti riskuji, že se zesměšním. Abychom byli podobni spíš sami sobě než době, v níž žijeme, musíme věnovat právě sami sobě méně pozornosti a více se zaměřit na schopnost milovat . . . - Snímek získal mj. Zlato.u kameru na 42. MFF v Cannes 1989, Cenu za režii a I. Enedyová a T. Mathé Cenu profesionální poroty na 21. MFF v Budapešti 1989. Autor/Zdroj: Kubinová Petra/Filmový přehled