Pátrání po jedné ženě

Moje první střetnutí s Michelangelem Anotonionim a hned mě přikoval do křesla. Měl jsem pocit, že snímek je po dějové stránce velice prostý. Tady se však nehraje na krkolomné zvraty ani na vyprávění příběhu, který někam směřuje. Vše mě přišlo až neuvěřitelně autentické. Tak trochu jako život sám. Prostě nedějovost, pomalé tempo vyprávění a dá se říci nudná místa (která však nudně nevyznívají) jsou perfektní cestou jak prošlapat divákovi cestu k hlavnímu hrdinovi a ostatním postavám. Zcela ho ponoříme do jeho světa i do jeho rytmu a to vše zlehka a nenápadně. U filmu je těžké vydržet až do konce a je potřeba být v tom správném rozpoložení, pak se Vám ale odmění a Vy vlastně ani nebudete vědět proč se Vám tak líbil. Najdeme zde pár nezapomenutelných scén a ta sexuální otevřenost snímku je taky fajn.