Bouře nad Asií

Tento snímek představuje fascinující, byť poněkud syrový vhled do kinematografie, která se nebála velkých gest. Na jednu stranu jde o nekompromisní obhajobu boje proti imperialismu, na stranu druhou o mrazivou studii toho, jak lze správné informace a historické příležitosti přetavit v absolutní moc. Divák se však musí připravit na to, že cesta k tomuto poznání vede skrze filmařské trní. Snímek totiž trpí až chronickou roztěkaností. Dobové prameny mluví jasně. Natáčení provázely takové produkční peklo a nedostatek herců, že se před kameru stavělo v podstatě cokoliv a kdokoliv, co bylo právě po ruce. První polovina filmu tak připomíná spíše roztříštěný dokumentární deník než ucelený hraný příběh. Zlom nastává v polovině druhé, kde sice produkční hodnota roste, ale naráží na jiného nepřítele. Chaotický střih. Ačkoliv jsou válečné scény pojaty v monstrózním, masovém měřítku, který bere dech, výsledná montáž je natolik zběsilá, že se divák v bitevní vřavě snadno ztratí. Odhodlaný ruský odpor proti britské rozpínavosti tak sice působí cílevědomě, ale ve výsledku vyznívá kvůli technickému zpracování poněkud rozpačitě. I přes tyto vady na kráse zůstává snímek zásadním milníkem. Je to film, který se stal studnicí inspirace pro řadu západních režisérů. Pro milovníky historie a filmové fajnšmekry stojí za pozornost. Dokazuje, že i v chaosu se mohou zrodit legendární vizuální motivy.