Musíme si pomáhat

Nebýt toho s tím těhotenstvím a dítětem, dal bych více. Takto dávám „pouze“ sedmdesát všem co se na tomto filmu podíleli. A nevadila ani delší stopáž.

"Když někdo zachrání jediný život, je to, jako by zachránil celý svět; když někdo zničí jediný život, je to, jako by zničil celý svět..." Talmud. I z obyčejného,podle zažitého vnímání vlastně spíš špatného člověka - zlodějíčka, se pod vlivem událostí může stát hrdina,který pomůže druhému a "zachrání" tak svět - nebo alespoň jeho kousek. Co na tom,že to dělá tak nějak proti své vůli a že se přitom bojí???

Bolek Polívka patří mezi české špičky a Jaroslav Dušek jakbysme. Jan Hřebejk nám ukazuje život několika lidí v Josefově, kteří mají společný život za vlády protektorátu. Ani jedna z postav není vyloženě zlá, i když třeba Dušek k tomu má velmi blízko. A naopak se ani o jednom nedá říci, že by byl vyloženě dobrý. Ano, Polívku můžeme považovat za hrdinu, ale jaksi proti své vůli. Ve srovnání s dnešními filmy, které v Čechách vznikají, je tento velmi povedený a patří k jedněm z nejlepších...

Duo Hřebejk - Jarchovský sáhlo po velice diskutabilním námětu z období německé okupace. Ukazuje, jak lehce se dalo dostat do podvědomí spoluobčanů jako někdo, co dotyčný není a nikdy nebyl. Život nebyl jednoduchý. Ať člověk udělal to či ono, vždy hrozila šibenice. Všichni aktéři podali vynikající výkon. Jaroslav Dušek zahrál svého kolaboranta neskutečně ďábelsky. Výtku bych měl na Richarda Tesaříka. Beru, že jeho projev zřejmě nebyl podle gusta, ale nadabovat ho Karlem Heřmánkem? Považuji to za jistojistě špatný krok. Dále nerozumím události po válce. Všechny kolaboranty sovětská armáda pozavírala, jen našim dvěma hlavním postavám se to vyhnulo. Přitom je za zrádce považovala celá ulice. To by mě mohl Petr Jarchovský vysvětlit. Nebo mi něco uniklo? Každopádně se jedná o skvělý artový snímek, který udeřil na tu správnou hlavičku a ukázal s hořkým humorem temné stránky obyčejného života za 2. světové války.