Není cesty zpět

Tak nějak jsem v tom nenašel nic nového. Škoda K. Hu, která dlouho nepobyla. Na konci jsem skoro čekal, že se Japonec za nevinného chlapce obětuje, a nepochopil, jestli přežil nebo ne.

Russell Crowe v 90. letech ještě nebyl žádnou hvězdou a tak točil převážně obyčejné šablonovité snímky s ničím se od ostatních neodlišující. Týká se to i tohoto akčního počinu, v jehož roli si dokážeme představit naprosto každého. Jeho tvář však tenkrát nebyla tak známá a dnes to v jeho očích slávy takřka uráží. Rutinní příběh o zkrocení svého démona smutku po smrti své ženy, dokazování svých kvalit a vypořádání se se zrádci ve vlastních řadách. Nic víc, nic míň. Natočeno to však není v žádném případě špatně. Ba právě naopak. Jen se tu kromě Russella, kterého si dnes v takovémto filmu málokdo umí představit, nevyskytují známé tváře tzv. akčních hrdinů.

Průměrně zpracovaný thriller s velmi slabým a předvídatelným scénářem, kterých vzniklo v devadesátých letech spousty.