Láska je láska

Klid, pohoda, pomalé tempo. Na můj vkus docela rozplizlé, ale to už k tomuhle komornímu žánru prostě patří. Nicméně mi Láska je láska připadá jednoduše zaměnitelná s X dalšími podobnými filmy. Kladné body si ale může připsat za hudbu - je to překvapivě nářez.

Zklamání.Kdybych byl šestnáctiletá holka a film viděl v osmdesátých letech,asi by se mně líbil (měl jsem nutkavý pocit,že film je o deset let starší,než je rok vydání).Dnes je lesbická láska běžná věc.Kamera mě přišla amatérská,než autentická a dvě rozdílné holky,jak vzhledově tak povahově,na mě působili lehce toporně.Pro mě dějově málo propracované a poměrně nudné.Zkrátka jsem nepostřehl nějakou více poutavou pasáž.Tenhle snímek upadne brzy u mě v zapomnění,ikdyž téma bylo lákavé.

Tenhle film je svým způsobem dokonalý - na nic si nehraje, nic nepřikrášluje, zobrazuje život takový, jaký je - a možná ještě trochu dobarví černou barvou. Z tohoto filmu budete mít, pokud máte alespoň nějakou empatii , depresi jak blázen - obzvlášť když si uvědomíte, že spousta scén se stala vám, vašim známým, vašim spolužákům...obzvlášť začátek filmu se z paměti nedá vymazat.

Když je dívce šestnáct a nemá žádnou vážnou známost ani kamarády nebo přátele, může to být známka toho, že není úplně v pořádku. Anebo je natolik zvláštní, že si se svým standardním postpubertálně vyšinutým okolím nerozumí. Anebo je jediná normální v davu postižených ulítnutým nezvladatelným mládím. A to, že je zamilovaná do spolužačky, je v říši abnormalit jeden z normálních jevů. Jde o to, jak k v tomhle divném studentském bazénu naplněném až po okraj stupidními názory, vztahy a zmatenými city najít cestu k srdci toho, kdo je mi nejbližší. Švédský filmař Lukas Moodysson natočil tenhle film ve svých devětadvaceti. A je to hodně znát - to krásné souznění s životem nedávno prožitým, byť se jedná o tak trochu jiný (ale nádherný) vztah - lesbickou lásku. Jeden z mála filmů, kdy je láska mezi dvojicí stejného pohlaví zfilmována citlivě, uvěřitelně a dojemně.