Živý bič

Dvojdílný televizní film se odehrává v období první světové války a začínající režisér Martin Ťapák ho natočil krásným poetickým způsobem s obrovským vlivem slovenského folklóru a zobrazuje tak i lidové tradice, které se na začátku 20. století na slovenském venkově dodržovaly. Tohle jsem vždycky na Ťapákovi obdivoval, že dokázal točit snímky, ve kterých byla zjevná opravdovost a upřímná snaha přiblížit se co nejvíce realitě. Klobouk dolů před jeho ranými díly, nikdo to už takhle natočit nedokáže. Věrohodnost je podtržena civilními obličeji starých a upracovaných lidí, většina z nich bez hereckého vzdělání, jenž bezchybně doplňují opravdoví herci, kterým nedělal žádný problém srůst s rolí a mezi neherci působí naprosto přirozeně. Za všechny zmíním roli Mikuláše Huby (bratr slavnějšího Martina Huby, který jako by mu z oka vypadl) a jeho zákeřnou postavu Okolického. Co mě ale dovádělo k šílenství, byl spratek Adamko, který v každém záběru, kde se ukázal křičel a fňukal, jako kdyby ho na nože brali. Ve druhém dílu už je naštěstí klid. Hudbu zkomponoval Ján Zimmer a jeho burácivé tóny tvoří k filmu nezapomenutelnou kulisu. Musím zmínit ještě překrásnej čistej obraz díky HD kvalitě, ve které ho slovenská televize vysílala. Absolutní pastva pro oči!!!!