Boccacio 70

Boccaccio 70. A proč 70? Protože škodolibí italští producenti filmu předpovídali, že jej přísná italská cenzura povolí k promítání až v roce 197O. Nejznámější je Viscontiho epizoda, v níže se tehdy velice populární Romy Schneiderová jako frustrovaná hraběnka vrhne na prostituci a jejím prvním zákazníkem je její nevěrný manžel. Mně osobně se více zamlouvá výherce loterie Šíša, který se těší na svou cenu, noc se Sophií Loren.

Fascinují mě italské filmy 60. let, jako např. Boccaccio '70. Všechny jsou oslavou velkého vypravěčství a suverénní filmařiny bez samoúčelných filmových triků. Jsou vrcholně umělecké a přitom velmi zábavné a znalé života, o kterém vyprávějí. Srovnám-li soudobou českou filmovou tvorbu s těmito díly (jsem si vědom své krutosti), nezbývá než si povzdechnout, proč je dnes všechno tak křečovité a často postrádající základní řemeslné dovednosti. Zpátky k filmu. Skládá se ze čtyř povídek (v USA se prý uváděly z časových důvodů jen tři - bez první povídky) čtyř režisérů: Maria Monicelliho, Federica Felliniho, Luchina Viscontiho a Vittoria de Sicy. Nejzábavnější se mi zdála poslední povídka se Sophií Loren v hlavní roli. Ta hraje holku od střelnice, která si po nocích přivydělává jako společnice vesnických tatíků vyhraná v pochybné loterii. Loren je opravdu kouzelná a mít tu možnost, koupím si los také. Povídka Pokušení doktora Antonioniho je rovněž zábavná a navíc vysoce kousavá do strážců mravopočestnosti, tak jak to umí a v dalších filmech ukazuje Federico Fellini. Anita Ekberg narostlá do obřích rozměrů je neskutečný nápad a to, co provádí na billboardu, je jedna z nejlegračnějších věcí, které jsem kdy ve filmech viděl. Své ručičky bych také velmi rád dal tam, kam doktor Antonioni. Povídka Práce s nevšedně krásnou Romy Schneider je v podstatě komorním dramatem se dvěma herci odehrávajícím se mezi čtyřmi stěnami, ale natočeným s takovou nenápadnou suverenitou, že se tají dech při oscilacích nálady hlavní hrdinky mezi smíchem a pláčem, odhodláním a neschopností, láskou a odporem. První povídka v pořadí vypráví o mladém páru, který se musí vzít tajně, aby hlavní hrdinka nepřišla o práci. Líčí se v ní nesnáze, s jakými se mladý pár musí potýkat na začátku svého manželství, a které ústí do absurdní situace, kdy sice oba bydlí spolu, ale on je noční hlídač, ona pracuje přes den a jediná chvilka, kdy se vidí, je pět minut ráno. Povídka je příjemně civilní, ale svým koncem trochu bezvýchodná. Na závěr ještě malou poznámku. V jedné věci mají italští filmaři velkou výhodu - příznačnou gestikulaci Italů. Určitě je divácky velmi atraktivní sledovat herce neustále v pohybu a s výraznými gesty a mimikou. Přesto by to k dobrému filmu nestačilo. Boccaccio '70 nabízí daleko víc, a tím je zábavný a zároveň moudrý pohled na život.