Cléo od pěti do sedmi

Dokumentární přesnost, s níž sleduje Agnés Vardová životní krizi mladé zpěvačky Cléo, mě fascinuje. Během krátkého času dvou hodin, kdy se mladá žena má dozvědět, zda je vážně nemocná. Hledá pomoc u jasnovidky, seznámí se s mladým vojákem. Nakonec není nález jednoznačný, ale Cléo nyní hledí na svět optimističtěji.

Vpravdě existencionální film, nutící diváka neustále hledat, co je za tím, co vidí na plátně.

Cléo bloumá po Paříži. Nikdo ze známých ji nechápe. Její píseň nezaznamená v kavárně žádný ohlas. Po dvou hodinách náhodně potkává vojáka. U doktora společně vyslechnou tu nejhorší diagnózu, ale Cléo je šťastná - už na to není SAMA... Vardová se zajímavým způsobem pokusila aplikovat metodu tehdy "módního" cinemá vérité na hraný film, který ročlenila do časově ohraničených kapitol. Dokumentární "nedějovost" je však pouze zdánlivá. Cléo se sice pohybuje odnikud nikam, ale permanentně naráží na symboly či situace, které ji zneklidňují a upomínají na možnost vlastní smrti (viz scéna návštěvy kina, kde promítají morbidní grotesku, v níž se mimochodem ve vtipných karikaturách mihnou i Godard s Karinou). Okouzlující snímek, kterému podlehnete!