Jindra, hraběnka Ostrovínová

Jindra, dcera továrníka Jarýna, se vrací se sestřenicí Amálkou po dvou letech z Vídně. Seznámí se s učitelem svých bratrů Vojtěchem Lípou. Zatímco Amálka v něm najde zalíbení, city které chová Lípa k Jindře, nejsou opětovány. Uražený Lípa chce odjet, ale když neopatrná Jindra spadne do řeky Lípa ji zachrání a Jindra k němu pojme něžný cit. Jindřin otec je zvolen za poslance zemského sněmu. Po požáru továrny je v nouzi, z níž by se mohl dostat za cenu rezignace, což Jarýn odmítne. Jindra požádá hraběte Ostrovína o finanční pomoc. Ten však žádá za odměnu její ruku. Jindra odmítá, neboť miluje Lípu. Nakonec je však nucena svolit. Po čase porodí hraběti syna, ale záhy nato zemře. Za Lípou pak přichází její otec s vnukem Jaroslavem a posledním vzkazem od Jindry která Lípu prosí, aby dobře vychoval jejího syna. Autor/Zdroj: Národní filmový archiv/Český hraný film I. Druhá verze proslulého sentimentálního románku Ivana KLICPERY. Choerograficky na snímku spolupracoval Joe JENČÍK. Režisér Václav KUBÁSEK a kameraman Josef Kokeisl dokázali během roku 1924 uvést čtyři filmy: Čarovné očiv únoru, Jindru, hraběnku Ostrovínovou a Dvojí život v říjnu, Děvče z hor v prosinci a ještě stačili vyrobit drama Okovy, které mělo premiéru v následujícím roce. Tato nadprodukce neznamenala žádnou minořádnou kvalitu. Všechny snímky si byly vzájemně podobné. Režijně nezvládnuté a rozvleklé melodramatické příběhy s teatrálně patetickými hereckými výkony - "bez jednotné dějové linie, roztříštěný sled epizod, který se režisérovi nepodařilo skloubit a vzájemně propoji"". - Luboš Bartošek v knize Náš film (str. 86). Titul si přesto našel své diváky a optimisticky naladil výrobce "v době nejvážnější krize českého filmového podnikání". Autor/Zdroj: Březina Václav/noticka