Blob - úlek beze jména

Je růžový, slizký a z jiného světa. Přiblíží se, pohltí svou oběť a nezanechá jedinou stopu. Sliz. Hodně vděčný námět hororového žánru, neb byl později použit ještě mnohokrát. Padesátá léta byla na takovéto snímky poměrně plodná, především v horších kvalitách. Tento snímek patří mezi ně. Při dnešním pohledu je až s podivem, že si v něm jednu z hlavních rolí zahrál Steve McQueen, a to dva roky před uvedením slaveného westernu „Sedm statečných“ (1960), ve kterém, jak známo, dostal jednu zásadní roli také. Inu, filmová historie má spoustu kariérních skvostů. Film je špatný, jak jen může být. Sci-fi horor? Vlivem občasných scén s oním slizem snad. Paradoxně však převyšuje romance, která je neustále narušována snahou navodit pocity úzkosti, zoufalství, klaustrofobie a hlavně xenofobie ohledně vzniklého nebezpečí. Vlastně se to dá považovat za něco jako snahu danou sugescí nahradit násilné scény. Inu, když je na daný projekt nízký rozpočet, co jiného s tím dělat. Snímek tedy bez napětí, děsu a vůbec nějakého náznaku strašením. Jen podivná vyprávěnka s podivnými dialogy v atmosféře podivné zábavy. A že byl na natáčení použit barevný materiál tomu nijak nepomohlo.

Zábava, na kterou se jen tak nezapomíná a která se snadno neokouká. Spíše než děs nabízí veselost ve tváří a smích na rtech. Radost a nadhled, s nimiž k tématu přistoupili herci i tvůrci, totiž z filmu přímo čiší.

Celkem fajn blbinka. Z padesátkových hororů nemám nasledováno prakticky nic, takže pro mne příjemné zpestření. Na to, že se skoro celý film jen kecá, to je docela zábavné a komediální prvky se sem rozhodně hodí. Taky docela povedený závěr. Remake je ale lepší. 6,5/10.