Skalní v ofsajde

Jen díky náhodě jsem objevil tento snímek, ze kterého si jako dítě pamatuji jen to, že mne docela bavil, i když mne kopaná nezajímala ani tehdy. Nyní jsem si to tedy připomenul. Jde o takovou veselou taškařici složenou z drobných příhod a proto není třeba vnímat děj. Já se pobavil i po letech.

Komedie, která v druhé půli začne nabírat na obrátkách a zvrhne se v šílenou crazy šílenost. Líbí se mě, že není poplatná své době, jako mnoho podobných snímků z počátku šedesátých let. Žádné budování se nekoná, tady jde čistě o sportovní nadšení a s ním spojené absurdně humorné situace. Nejlepší je, když se trojice kamarádů musí dostat na fotbalový zápas s Brazílií, jenže jsou zadrženi na policii a tak si musí přivodit horečku pomocí mýdla, křídy a kávy, aby je mohli odvézt do špitálu, kde by dostali injekci a hned mohli vyrazit na toužený zápas (tuhle vymakanost ještě několik let po natáčení praktikovali žáci a studenti na školách :)). Je to fakt kolikrát hodně ujetý, ale zábavný, často připomínající nějakou grotesku. Události, které František Dibarbora (Sekáč) prožívá s rodinou během jednoho týdne by se snad ani nedaly stihnout, proto je to fakt bláznivý. Nejsmutnější a tragický však zůstává fakt, že dva herci z trojice kamarádů spáchali sebevraždu. Anton Mrvečka trpěl nesnesitelnými bolestmi hlavy (až po smrti doktoři zjistili, že měl rozšířenou mozkovou atrofii) a v roce 1985 skočil z okna psychiatrické léčebny. Bylo mu 51 let. Arnošt Garlatty měl obrovské problémy s alkoholem a strašlivá rodinná tragédie zapříčinila to, že se oběsil v koupelně na prádelní šňůře. Zemřel v roce 1962 ve věku 45 let a Skalní v ofsajde byl jeho posledním celovečerním filmem. Přetěžké osudy....

Ďalšia klasika.