Sníh padá na cedry

Pomalé vyprávění příběhu zbytečně rozmělňuje celistvost snímku, mezi hlavními hrdiny by to mělo jiskřit, což se bohužel neděje a naopak milostný vztah je častými flashbacky rozdrobován a napětí přerušováno.Vše umocněno sychravým počasím, ve filmu neustále prší nebo sněží, což bohužel zjevně ovlivnilo i herce, kteří jsou nemastní, neslaní. Čestnou výjimkou je James Cromwell.

Ta kamera a atmosféra je božská a jedná se vlastně o komorní příběh o hledání toho dobrého v nás a jak lehce pošlapeme vše na čem záleží jen ze strachu, z předsudků či jen že věci přestaneme hlouběji zkoumat. Rozhodně stojí film za vidění už jen proto, jak se ta úžasná amerika, země svobody, vypořádávala s obyvateli japonského původu za druhé světové války. A o tom, že tam rasizmus je do dnešních dnů vím své, ikdyž to officiálně nikdo nedává na odiv, je to takzvaně politicky nekorektní.