Klepání na nebeskou bránu

Nejúspěšnější německý film roku 1997 převzal svůj název z písně Boba Dylana. Začínající režisér Thomas Jahn jej natočil s vydatnou podporou herce Tila Schweigera, jenž se na filmu podílel jako jeden z hlavních představitelů, spoluscenárista a producent. Jejich road movie, jež bravurně osciluje mezi humornými a vážnými momenty je mimo jiné i zamyšlením nad silou přátelství. Hlavním tématem je sice nevyléčitelná nemoc, ale autoři dokázali odlehčit dusivou atmosféru blížícího se konce tak, že snímek není smrtelně vážný, neplýtvá patosem a dokáže přejít místy až do bláznivé komedie. Jeho hrdinové – dva mladí muži – leží na klinice mezi pacienty bez šance na přežití. Zbývá jim několik týdnů či dní. To však bohatě stačí k tomu, aby podnikli ještě jedno velké dobrodružství. Některé věci se prostě nemohou odkládat a Rudi ještě nikdy neviděl moře. Temperamentní Martin rozhodne a oba v pyžamech utíkají z ponurých zdí nemocnice. Ukradnou kabriolet, přitom stihnou ještě vyloupit banku a mimochodem najdou v kufru auta ještě milion marek. Pochopitelně mají brzy v patách doprovod v podobě okradených gangsterů i policie. Nastává velkolepá honička, ve které si hrdinové stačí splnit některá velká životní přání. Neotřelý svěží scénář již zmíněných mladých tvůrců přináší řadu gagů i vědomých odkazů na filmové vzory a hrdiny. Herecká dvojice Til Schweiger a Jan Josef Liefers dokonale vystihla veškeré nuance neschematického scénáře, za zmínku stojí také Moritz Bleibtreu jako natvrdlý gangster či Rutger Hauer v epizodní roli bosse Curitze. Zdroj: ČT