Kára plná bolesti

Občas mi vadila kamera, chvíli sem, chvíli tam. Tento film je tak divácky náročný, že jsem chvílemi poklimbával. Děj přešlapuje, nikam se neposunuje a ono vlastně ani není kam. Je to spíše sbírka příhod, každá je jiná, každá má jiný konec, většinou truchlivý. Teprve až na konci filmu se dá říci, že k něčemu konečně dosměřoval, ale to už je pozdě. A samozřejmě, že i tento závěr musel režisér dodrbat jakýmsi rádoby psychem. Čímž se připravil i těch dvacet procent co jsem chtěl dát.

Slovenský venkov v období fašismu a soužití lidí v takovéto nelehké době v silném příběhu filmově laděného do poetiky. V Česku vzniklo mnoho takových snímků a na tomto příkladu je vidět, že i slovenská kinematografie se má čím pochlubit. Myšlenka a vůbec celá filozofie příběhu může být jako obvykle pro mnohé velmi těžkopádná, ale kdo danou látku správně uchopí, užije si snímek v celé své kráse a podstatě.