Zásah v pravou chvíli

Normanu Wisdomovi v roli Pitkina v Zásahu se v tomto filmu povedlo, na co šáhl. S vynikajícím dabingem Eduarda Cupáka se bavím již desítky let a člověk se stále k filmu vrací. Pokračování příběhů Pitkina v dalších filmech již nemá kvalitu a ani se není čím bavit. Prostě je to jeho životní film.

Je to krásny film o tom, ako mäsiarsky pomocník Pitkin pri prepade obchodu prehltne hodinky svojho - šéfa pána Grimsdaleho a je hospitalizovaný. V nemocnici sa stretne so smutným dievčatkom Lindy, ktorá je operovaná po havárii lietadla, a snaží sa vylúdiť úsmev na jej tváričke. Sľúbi jej, že ju bude chodiť navštevovať, čo nie je až také jednoduché. A tak prichádza dokonca aj v preoblečení za študenta medicíny, či zdravotnej sestry.

Nemohu si pomoci, ale na mne tato ozvučená groteska příliš nefungovala. Norman Wisdom se totiž evidentně narodil do technicky příliš vyspělé filmové doby na to, aby jeho groteskní mistrovství mohlo být mnou doceněno. Být to dvacetiminutová němá groteska, tak se u toho patrně rovněž uválím smíchy, ale přílišná délka ani zvuk tomuto snímku rozhodně příliš nepomohli - zejména hlasitý smích přihlížejících byl vyloženě odpudivý. Přesto si ekvilibristika s nosítky nebo nemocniční závod na vozících zaslouží místo v mé děravé paměti a kritika charitativních snobů mne vyloženě potěšila.

Po prvních asi patnácti minutách, které se odehrávaly v řeznictví jsem měla sto chutí to vzdát. Scéna, ve které opakovaně probíhaly neúspěšné pokusy vynést na nosítkách majitele, který spolknul svoje drahé hodinky, mi připadala trapně nevtipná. Ale naštěstí se to slušně rozběhlo a vyklubala se z toho komedie, která mě navzdory ne příliš slibnému začátku nejednou rozesmála. Ztřeštěnému humoru jsem nakonec přišla na chuť a mile mě překvapila i ta vážnější složka filmu s tématem lásky k bližnímu svému.