Vysoká zeď

No to byla obr blbina. Opravdu bych tohle chtěl vidět ve skutečnosti. Nebudu se ani rozepisovat. Blbý příběh a ještě blběji podán. Velké zklamání od pana Kachyni. I ta kradená hudba tam hraje zbytečně dlouho.

Vysoká nemocniční zeď. Ta v tomto filmu symbolizuje hranici mezi dětstvím a dospíváním. Na její vrchol občas vyleze mladá jedenáctiletá dívka a navazuje kontakt s mladíkem zraněným po autonehodě. Vedou spolu různé rozhovory, občas se pohádají a zase udobří. Přítomnost dívky mladíkovi pomáhá k uzdravení. Film je lyrickým příběhěm jenž doprovází krásná hudba, tuším, že se jedná o náznaky "Klavírní skladby pro Elišku".

Další Kachyňova lyrika, tentokrát o dívce citově spjaté k ochrnutému muži a touhou mu pomoci. Lítost a síla ducha překonat zoufalství a nechuť k opětovnému řádnému životu ji stále táhne lézt na zeď sanatoria a hloubat nad osudem staršího muže upoutaného na vozíčku. Kouzlo nechtěného ji stále nutí jít za svým cílem. Přesvědčit ho o síle plnohodnotného života a překonat své smíření s osudem. Citová stránka nabývá na rozměrech a graduje životní školou, která ji taktéž poučí, že i ona má v životě své místo. Kachyňa byl v lyrice vždy kouzelník. Dokázal plně vystihnout podstatu věci a přesvědčit o ni diváka. Je to taková jeho osobní filozofie, která je neoddiskutovatelná a která stále přitahuje hlavně po stránce filmového umění.