Vlak do stanice Nebe

Osmiletá Dáša tráví poslední rok války u dědy v Beskydech, kam snad válka nedosáhne, Ale i sem válka přichází a dívenka se setkává s jejími projevy, ať chce nebo nechce. Lyrický film K.Kachyni zobrazuje válku na můj vkus dost idylicky, bez toho, že by jakoby neexistovalo násilí, jakoby všechno bylo klidné a tak to prostě nebylo.

Tým pod vedením Karla Kachyni ve složení Ota Hofman scénárista, Josef Illík kameraman a Zdeněk Liška hudební skladatel vytvořil řemeslně kvalitní, poetickou a dětskou fantazií prošpikovanou krásnou podívanou. Tenhle film vyloženě hladí po duši a evokuje dřívější dětství bez jakékoliv techniky a vymožeností. Já tohle na Karlu Kachyňovi a jeho filmech obdivuji a mám strašně moc rád a také velmi oceňuji to, jak jsou jeho dětští hrdinové přirození. Moc se mě líbila malá Zuzana Fišerová, později známá jako Douchová, pomocnice v knihkupectví Darka Vrány. Luxusní byla také scénka, ve které děti z plácačky popíjely slivovici a učitelka je pak kárala a za trest musely stokrát napsat "Kdo pije nemyslí, kdo myslí nepije". Jak výstižné heslo :). Vlak do stanice Nebe patří do kategorie Kachyňových dětských snímků, kde má v dějové linii první místo dětská fantazie.