Údolí krásných žab

Vždy se těším na Jiřího Valu jako otce Jany a na jeho proslovy k pubertální dívce, na jejich společnou návštěvu koncertu kapely Rangers. Právě tak při vzpomínce na Jiřího Valu se mi vybaví tento film. Jinak si o pionýrských táborech myslím své, v padesátých a začátkem šedesátých let jsem jich absolvoval dost, později i jako praktikant a vedoucí.

Cesta do hlubin puberťákovy duše. Respektive zamilované puberťačky. Ač divák s jejím chováním nesouhlasí, v podstatě mu jí je líto. Obrácení k lepšímu je předvídatelné; neukázali, jak pokračoval její vztah s Jindrou. Přesto se mi to líbilo víc než profláknuté a každou chvíli vysílané komedie z téže dekády.

Údolí krásných žab je moje vzpomínka na dětství, prožívala jsem své první úlety podobným způsobem jako Jana, takže mi byla opravdu hodně blízká i film s tématikou puberty....a neřekla bych, že se jednalo o jen dívčí prázdninový příběh :o)

Hlavní hrdinka je normální pubertální holka s kterou trochu zamává první láska. Nevidím na jejím chování nic nepatřičného, až tedy na její útěk z tábora, ale ten byl podle mě až vyvrcholením všeho co se dělo předtím. Co mě rozesmálo, tak návštěva letního koncertu, na který šla dívčina s otcem v obleku. Dneska by se šlo v džínách a rozhodně ne s kravatou na krku. Vůbec to oblečení byla radost sledovat. Nostalgie v podobě písničky, kterou jsme zpívávali u táboráků a obradkovaný hubený Víťa Jandák.