Třicet jedna ve stínu

Tak už ten jekot v úvodu za bušení do klimprbedny mne varoval. Neposlechl jsem vnitřního hlasu, protože jsem to vidět chtěl. Moc mne zajímalo, co mohli naši tvůrci spolu s kapitalistickou cizinou uklohnit. Tak jsem se díval a sledoval ty neustálé flashbacky a trpěl. Rozhodně to není čisté krimi, spíše psychologická sonda s krimi pozadím. Děj je pomalý a nudný a ty flashbacky to ještě více zdržují. Nenašel jsem jediné pořádné plus, a i když sečtu ty malé, dá to dohromady s bídou tak desítku procent. A ten konec? Hanba psát.

Poměrně neutěšený snímek, kdy jsou lahve drahého Martelu a dalších lihovin skladovány v plesnivém skladišťátku s opadanými stěnami a stejně jako neutěšený je příbytek hlavního kontrolora s opilou manželkou, tak rozhárané jsou vztahy prodavačky, která s sebou nechá vláčet využívajícím milencem a šéfem zároveň. Free cinema jak vyšitá, nejen přítomnost anglických herců toto umocňuje. A Rudolf Hrušínský se do tohoto ansámblu hodil dost dobře.