Touha zvaná Anada

Vzpomínky na film mě vrací do roku 197O a začátek studií v Praze, kdy jsem film viděl behem měsíce na Václaváku v různách kinech snad pětkrát. Nebudu zapírat, že to z větší části způsobily půvaby americké hvězdičky Poly Pritchettové. Dnes se těžko chápe takové zaujetí pro film, když existují nová média, o kterých se nám ani nesnilo. Ale i přes tu nostalgii se na film znovu rád podívám, i když pravdu má Erkul, že to pravé kouzlo už poněkud vyčpělo.

Film jsem viděl v takovém příměstském kině a zdál se opravdu vyjímečný, ale po dvaceti letech od tohoto promítání jsem to viděl v televizi a kouzlo se vytratilo.

Bylo? Nebylo? Dávno tomu... balady tohoto typu se mi moc nelíbí. Paradoxně se mi nejvíc líbila postava Zuzky, byla velmi půvabná, s pohyby jako víla. Inu baletní průprava zanechá stopy. Anada se mi moc nelíbila, byť určitě chlapi z ní šíleli a šílí dosud. Luxusní tělo, to ano, ale mdlý pohled. Jánoš, zprvu zdánlivě rovný a férový, ale pak podléhající svým testosteronům... A jak to tedy vlastně bylo? Možná opravdu jen sen.

Film, který má zvláštní atmosféru. Dnes jsem viděl film prvně, nebylo to v kině, ale v tv - a prvotní dojem je, že je to výborný film, přestože se v něm zdánlivě nic neděje - ale to jen zdánlivě. Do života muže vstoupí záhadná překrásná žena... Nutno uznat, že opravdu uhrančivě krásná, ženskými půvaby obdařená... Ale nejen to, zdá se, že i její duše je krásná a to je kombinace, které muž těžko odolává. Konec filmu je nejasný - odešla kráska, nebo se utopila a co manželka rybáře... jak to vše dopadlo? Mistrnný film - a to i dnes, nebo právě dnes, kdy se točí spektákly různých žánrů. Někdy postačí využím mírnější filmařské postupy a je z toho film, na který je i po letech radost se podívat. Vřele doporučuji ke shlédnutí. Výtečná je hudba Zdeňka Lišky, která podtrhuje atmoseféru filmu.