Touha zvaná Anada

Po zisku Oscara za Obchod na korze se mnozí američtí producenti pokusili využít úspěchu a nabízeli autorům řadu námětů k česko-americké koprodukci. Nakonec uspěla malá newyorská firma MPO Videotronics, která vlastnila práva na román maďarského autora Lajose Zilahyho Něco nese voda. Tak začala první Kadárova zkušenost s kapitalistickou filmovou výrobou. Do procesu tvorby zasáhla srpnová okupace Československa v roce 1968, natáčení bylo přerušeno a Kadár s rodinou emigroval do USA. Výroba byla obnovena až v roce 1969, komplikace ale způsobily, že československá verze měla premiéru až na jaře 1971 v podstatě s negativními kritikami, naopak americká v létě 1971 u kritiky zvítězila. Prolog příběhu vypráví o osudu rybáře Jánoše, který žije s rodinou s větší či menší mírou klidu na ostrově uprostřed Dunaje. Jánoš zachrání topící se mladou ženu Anadu. V jeho domě se tak objeví vetřelkyně, jiný svět, který mu začne nastavovat zrcadlo. Vykolejí ho a nutí ho podívat se na celý předešlý život z jiného úhlu. Nakonec dospěje k rozhodnutí, že se kvůli Anadě musí zbavit vlastní ženy. Pro Kadárovu interpretaci je přitom podstatné, že je mu z etické stránky zcela jedno, zda vražda byla či nebyla dokonaná, protože postačující je už samotný úmysl. Atmosféra, kterou Kadár v celém filmu udržuje, připomíná vyprávění pohádkové legendy, která se traduje z generace na generaci. Když se Anada ve finále ztratí ve vodách Dunaje, odkud do příběhu vstoupila, zůstává otevřené, zda se to všechno opravdu stalo, anebo šlo jen o halucinaci vyčerpaného nemocného rybáře. Václav Macek, 36.LFŠ 2010