Tísňové volání

Záznam noční služby policejní hlídky, která kontroluje pražské ulice. Dnes by se asi poručík Kabát podivil, kdyby vyjel do nočního města s hlídkou. Zvláště u nás na severu Čech. Po sedmé hodině se prakticky pohybují po městě pouze cikáni a drógo drógo. Slušní lidé jsou nuceni vyklidit prostor. Tak vypadá naše demokracie.

Něco málo kladných bodíků bych přisypal za celkem slušnou hudbu. A taky za Josefa Vinkláře, i když jeho postava pupkatého akčního hrdiny v zelené uniformě je trochu tristní. Dějově strašně statické, ale jak už tu bylo řečeno, aspoň ty noční záběry staré Prahy jsou fajn.

Velmi dobře uděláno. Snůška příběhů v podstatě bez děje. Přesto zaujme každodenní rutinou. Nebo každonoční, jak si přejete. Nebylo co hrát, ale přesto se to dařilo. Snad mohly být jednotlivé střípky nějak ukončeny.

Český pokus o detektivku z doby normalizace. Žádné mobily, žádné počítače, maximálně vysílačky. Policajti měli představu o všech, kdo se jim pohybovali v rajónu a byli i dost akční. Občas trochu naivní, jednodušší dialogy, zdlouhavý úvod s nostalgickou procházkou po Praze. Tísňové volání je důkaz, že i za blahého socialistického rozvoje se kradlo a vraždilo. Překvapila mě role Broňka Černého, myslela jsem si, že hrál vždycky jenom ve Sluncích a senách.