Sny o Zambezi

Tohle asi mělo být drama ale působí to spiš moralisticky než dramaticky. Karel Štorkán napsal scénář podle vlastní novely a přestože ve filmu hraje v hlavních i vedlejších rolích hromada známých (a prokazatelně dobrých) herců na výsledku se to nijak neprojevuje. I přes solidně vedenou kameru a snahu Svatopluka Skopala, Oldřicha Kaisera, Karoliny Slunéčkové, Oty Sklečky a dalších je to sotva průměrný film, na který člověk koukne a už si na něj nikdy nevzpomene.

Nic pro mne. Auta jsou mi ukradená a jakékoli závody s nimi považuji za pitomost. Závodník zde také ukázal svou inteligenci, když vyměnil dům za plechovku na kolech. Blb no. Ale musím přiznat, že jsem nepřetáčel a film dokoukal až do konce, takže mu dvacítku, nonens volens dát musím.

Dramatizace příběhu o jednom velkém snu. Cestovatelském snu po stopách cestovatele Emila Holuba. Nepřízeň osudu však zapříčiní, že se vše zhatí. Ale proč se toho vzdávat. Sen je sen a tak se za jeho splněním půjde za každou cenu. A neexistuje překážka, která by se nedala překonat. V tomto snímku výborně exceluje Oldřich Kaiser. Byla to doba, kdy kromě humorných skopičin ještě hrál ve filmech dramatické role a poměrně dobře. Nepochopitelně zapomenutý snímek, který není zase až tak špatný, jak by se mohlo zdát. Má švih, tudíž se netáhne a svým způsobem i zaujme. Jistého moralizování se nevyhnul, ale to bylo za socialismu takovým poctivým pravidlem, takže jinak to ani nešlo. Rozhodně neuráží a troufám si tvrdit, že se mu nevyrovnají mnohé snímky ze současnosti.

Snadno zapomenutelný podprůměrný film, který nezachránili ani kvalitní herci Oldřich Kaiser a Svatopluk Skopal.