Reportáž psaná na oprátce

Tenhle film se, díky známým okolnostem, moc špatně hodnotí, ale když budu spravedlivý a objektivní, musím uznat, že bez ohledu na obsah to je velmi solidní filmařská práce, která je, díky prvotřídnímu obsazení, herecky dost nadprůměrná. Váhal jsem mezi 5 a 6 z 10, protože mi to ve výsledku vychází na 55%.

Už jako dítě jsem se u tohoto filmu nudíval /povinná návštěva kina se školou/. Tak jsem se na to po letech podíval znovu. Chápu, že nám, dětem, bylo třeba ukázat zrůdnost nacizmu, ale hrůznost komunismu je stejná a běhají si vesele po světě. No, ale pryč od politiky a vzhůru k přímému hodnocení snímku. To je jednoznačné. Něco za herecké výkony by se našlo, jinak by to bylo totálně /nebo totalitně?/ na houby. 191220108823

Jedná se o klasický plakátový film. Svým provedením je agitační a propagační. Nicméně je o osobnosti, která si natočení filmu o svém životě určitě zaslouží. Dnes je smutné, že jméno Julia Fučíka zmizelo z mnoha názvů ulic. Jsou města a obce, která něco podobného odmítly. V Praze se dlouhou dobu po něm jmenoval i jeden Park kultury a oddechu. Dlouhá léta byla Fučíkova Reportáž psaná na oprátce součástí povinné školní četby. Pak přišla doba, kdy se tato kniha na některých místech demonstrativně likvidovala. Máme tu nyní ÚSTRK (tzv. Ústav pro studium totalitních režimů). Ten se nám nyní snaží uvést Reportáž na „pravou míru“. Jejich práce může připomínat práci Saturnina, který se snažil uvést na pravou míru obsahy dívčích románů. Pokud jde o hodnocení účinkování herců, tak k těm lepším výkonům patří účast Rudolfa Hrušínského, Rudolfa Deyla či Václava Lohniského. Tento film do vysílání nasazují pouze některé kabelové televize. Na hlavních stanicích a ani na DVD se doposud (14. 9. 2012) neobjevil.

´Julius Fučík patřil po roce 1948 k nejvýznamnějším ikonám komunistické ideologie. Představoval pro ni ideální typ tzv. nového člověka. Zejména jeho obraz nabízený mládeži plnil funkci závazného vzoru, jenž přímo vyzýval k následování. Oficiální kult vycházel především z textu Reportáže, psané na oprátce.´ A proto byla tato kniha ve školách vnucována jako povinná četba. Byl neustále oslavován jako ohromný hrdina na svém místě. Julius Fučík byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji. Tento snímek přibližuje co v pankrácké věznici prožíval, jak trpěl. Z dnešního pohledu se jedná o čistě agitační snímek, který sice ukazuje syrovou tragédii doby, ale s politicky angažovanými úpravami. Po technické stránce jsou filmové postupy na tomto snímku zcela poplatné době vzniku. Atmosféra děje je však podivně ponurá. Chybí patřičná dramatičnost a hrůza tyranie nacizmu. Tvůrci se zaměřili pouze na Fučíka jako trpící osobnost a na kvalitu filmu nějak opomněli. Těžko říci jak ve své době, ale dnes celý film velmi trpí svou nudností. Je zkrátka ničím nezajímavý, takže jeho uložení v archívu, kde jen na něj padá prach, zřejmě nikomu nevadí.