Přijela k nám pouť

Víceméně autorský projekt režisérky filmů pro mládež paní Věry Plívové-Šimkové. Docela povedená ale dnes již trochu "vyčichlá" částečně hudební komedie by asi dnešní dorost sotva dokázala výrazněji zaujmout. Dnešní optikou internetu, chytrých mobilů, herních konzolí a já nevím čeho všeho ještě tak je asi z filmu nejzajímavejší pohled na mladičkého Václava Vydru a první kroky dnes výrazných hereckých osobností Marka Vašuta, Mirka Vladyky a Zuzany Bydžovské. Přes tu zastaralost si myslím, že je to pořád hodně dobrý průměr.

Písnička celkem příjemná, ale film mě nijak zvlášť nebral ani coby dítě školou povinné, natož dnes. Průměrný dětský příběh, průměrné zpracování, ale pro děti, kterým už bohužel nejsem.

Jako holku mě tenhle film nijak zvlášť nebavil, ale dneska se na něj podívám docela ráda. Je to takový návrat do časů bezstarostného dětsví, kam se svými vrstevníky Z. Bydžovskou, M. Vašutem anebo M. Vladykou vždycky ráda zavítám. Zvláště pak na pouť - ty jsem vždycky milovala!

Když se dnešního dne rozezněla z televizní obrazovky šílená vtíravá píseň s protivným textem "Žluťásku, Žluťásku, čičorečko...", zeptala se mě moje máma, zda se opravdu chci na tohle koukat. Uklidnila jsem ji, že ne, že ten film nenávidím, ale protože se jedná o dílko jejích teenagerských let, tak jsem si myslela, že by se třeba chtěla podívat. Prosba ve znění, ať to přepnu třeba na zpravodajský kanál, ale hlavně, ať neslyší tu hnusnou písničku, mluví za vše:-) Naprosto příšerný film, údajně pro děti...jako dítě mě nebavil, jako dospělou teprve ne. Další doklad skutečnosti, proč tvorba paní Plívové - Šimkové je u mě na dost nízkém stupni, nevím snad o jejím jediném snímku, který by mne nějak zaujal. Tento křiklavý a vtěrný film patří k těm jejím asi zcela nejhorším...