V každém pokoji žena

Nevím, nevím. Jedno z neposklejších děl normalizace, co bylo natočeno v neblahých sedmdesátých let. Na rozdíl od Vás jsem v té době žil. Nedostal jsem se dál než k Balatonu, na Jugošku už nebyl dolarový příslib, protože každá domovní důvěrnice Vás očernila, že máte dlouhé vlasy a vousy. Ženské domovy na Smíchově znám z osobní zkušenosti z doby svých studií. Ve filmu se idylicky pralo a žehlilo ve společných místnostech, ale nechtějte nikdo vědět, co se dělo v nočních hodinách. Vrátná za dvactku neměla problém. No, a o Jaroslavu Balíkovi si myslím taky svoje. Třpytivý je jeho film Narozeniny režiséra Z.K., který si natočil na oslavu svého ega.

Příběh o tom, že je barák plný bab,jejich malicherné spory není pro platícího diváka v kině žádný terno. V minulém století lístek stál v kině 5 kčs, a divák z kina musel všechny ty nabyté zážitky zapít vodkou.

Podívaná asi jen pro ženy a dívky. Jednotlivé mini příběhy byly pro mne nudné a absolutně nezajímavé. Prostě drůbežárna a nic jiného. Herečky odvyprávěly určené texty, a šly na kafe.

Na idealizovaném pozadí života v ženských domovech na Smíchově v 70tých letech je natočen film jako náhled do osudů a duší jednotlivých obyvatelek. Jejich osudy jsou propleteny a v souladu s ideologií vše dobře končí. V kontrastu s námětem tu můžeme vidět celou plejádu dobrých herců a hlavně hereček a soudobé exteriéry okolí Prahy jak vypadaly v době vzniku filmu.