Ženy na pokraji nervového zhroucení

Černá a bláznivá komedie, jejíž předností jsou rychlé a dobře vypracované dialogy, překonala ve Španělsku všechny kasovní rekordy. Podle mého názoru jde o film velice sporný a je velice přeceněn.

Posedlost je strašná věc a nejstrašnější je posedlost lidmi. Film naplňuje žánr, kterému se u nás říkalo crazy komedie, byť samozřejmě s dávkou pověstné španělské bizarnosti. Na starších Almodóvarových filmech je dobře vidět, jak se vyvíjel od bezbřehých šíleností k hlubším a „usedlejším“ (pokud se dá toto slovo v souvislosti s Almodóvarem vůbec použít) snímkům. Doporučuji zvláště pokud chcete vidět Antonia Banderase ještě předtím, než ho zpracoval hollywoodský mlýnek na maso a vytvořil z něj současného mírně slizkého latino lovera.