Bílý tygr

Nízkorozpočtový akční snímek hrající na svou syrovost. Jednoduchý děj ustupuje do pozadí a hlavní roli přebírají rány, výpady a přímá akční energie. Soubojové duo Gary Daniels vs. Cary-Hiroyuki Tagawa funguje jako hlavní magnet. Dva filmoví matadoři protipólů, jejichž charisma dává filmu tu správnou váhu, kterou samotný scénář ve své jednoduchosti nedokáže dodat. Snímek vznikl v počátku druhé poloviny devadesátých let a to už jen nese patrné dozvuky subžánru Namsploitation. Po stránce zápletky tedy nijak nepřekvapí, avšak kdo hledá staré dobré akční řemeslo, nebude zklamán. Technická stránka je na poměry rozpočtu překvapivě pevná, rytmus udrží tempo a v akčních sekvencích se film činí. Občasná zpomalená gesta jen dokreslují intenzitu. Největší devizou je choreografie, která často zaboduje. Škoda jen nepraktických úhlů kamery. Mnohé záběry znevěrohodňují některé střety a odhalují jejich umělost. Každopádně, výsledkem je temperamentní, cíleně nostalgické filmové dílko, z čehož je skvělá pro fanoušky zlaté éry osmdesátých a devadesátých let. Pro širší publikum spíš už jen příjemná kuriozita než nezapomenutelný počin.

Velmi dobrý akční film s Gary Danielsem v hlavní roli se nese v klasickém asijském duchu a nechybí zde ani východní filozofie. Za mě povedená oddychovka.