Zlatý pavouk

Nevím, jestli Jana Brejchová odmítla hrát nějakou roli, protože se mě zda, že všechny její výkony mají v sobě fluidum, na které se vzpomíná. Ve Zlatým pavouku je teprve na začátku, ty hlavní role začaly chodit v 60. letech a není jich pár. Kdo jednou převezme její štafetu, nelze říci, zatím není žádná na obzoru. Ale také se mohlo stát, že kdyby nezemřela krásná Jana Rybářová, bláznivě zamilovaná do "škaredého", ženatého chlapiska, že by Brejchová měla soupeřku a že by se obě o role popraly. Po smrti Rybářové, byla hnedle role pro Brejchovou ve filmu Morálka paní Dulské. Ve filmu o Zlaté broži, dnes zubař příjde bezpracné ke zlatu, které bylo ukryté na půdě a za války bylo odejmuto obětem a používá jej ke své profesi. Má krásnou ženu, která se parádí, proto jí připíchne zlatou brož, která jej odsoudí k létům ve vězení. Dobře mu ták...

Docela neznámá česká detektivka, kterou se najednou ČT1 rozhodla uvést ve svém večerním programu. Tendečně založený příběh, kde příslušník SNB je kladný do posledního písmenka a usvědčí zloděje i za cenu zrady kamaráda. Jak už bylo zmíněno níže - velmi mladičká Jana Brejchová v roli novomaželky záporného hrdiny a Květa Fialová jako femme fatale. Robertu Vrchotovi rozporuplné postavy vždycky svědčily, nicméně od začátku bylo dost jasné jak to všechno skončí, vědět od začátku, kdo je zloděj spíš příběhu uškodilo než pomohlo.

Příležitost dělá zloděje, ale i tohoto zloděje nakonec spravedlnost zastihne. Tak by se do jedné věty dal shrnou děj příběhu tohoto filmu. Počátek začíná ještě v době dozvuků druhé světové války a končí v době po roce 1948. Hlavní hrdina, bojovník v době povstání proti německým okupantům se setká s příležitostí a ukradne tornu plnou zlata. Je to začínající zubař a zlato se pro ledasco hodí. Jeho milou a časem i manželkou se stává mladičká dívka Marie. Naivní až tupoučká. Tuto roli vytvořila Jana Brejchová. Hodně jsem se musel snažit, abych ji poznal. Naja. Tehdy ji bylo šestnáct let. Hrůza, jak ten čas letí. Jako na potvoru se ve vile našeho hrdiny ubytuje kamarád, a k zubařově smůle, v jedné osobě i policajt. To je otázka času, kdy se vše provalí. Film má svoji hodnotu. Co mne u něj štvalo různá úroveň zvuku hudby a dialogů. Takže jsem musel u TV přijímače střídavě zvuk zesilovat a zeslabovat.

Je po válce a kdo má to štěstí, může někde narazit na ukryté zlato ukradené majitelům nacisty. Byla povinnost takovou věc patřičným úřadům hlásit, ale ne každý to udělal. Tento příběh je o zubaři mající o zlato, přesněji zubařské zlato, nouzi. Náhodně na půdě najde zlaté šperky a ponechá si je. Když z nich udělá zubařské plíšky, dá se to pochopit, ale proč je dal zlotřilci emigrujícího na západ, už ne. Jeho pochopitelně zastřelili a zlato bylo u něj nalezeno. Zubařův kamarád, kterého ubytoval ve svém bytě, tento případ vyšetřuje a po čase na něj příjde. Jo jo, když jde o zločin, sebelepší kamarád v tu ránu není kamarádem. Zákon je zákon. Tato kriminálka poukazuje na reálné skutky poválečné doby. Natočený příběh je podle postupů své doby a tak na dnešní dobu již vyznívá krapet rozporuplně. Značně se tlačí na psychologické výjevy zubaře a na skromnost jeho kamaráda. Opět tu vyznívají klasická fakta, jako to, že zločinci to nemají v hlavě v pořádku a policajti jsou dobráci od duše. A tak těžko posoudit, co že je to vlastně za žánr. Hodilo by se zařazení mezi psychologické krimi. Je to bez napětí, bez akce, prostě bez ničeho. Jen prostoduchý poválečný příběh a nic víc.