Zelená vlna

Z mého pohledu zcela jednoznačně jeden z nejslabších filmů v portfoliu režiséra Václava Vorlíčka (kterého si jinak velice považuji). Kaleidoskopický film o jednom socialistickém pátku a lidském předvíkendovém počínání. Ani výrazná osobnost režiséra ani účast plejády našich předních herců nezabránila tomu, že tento pokus o komedii zemřel mlád!

Těžce nevyvážený film. Osobnost režiséra, nevšední povídkové pojetí i několik zajímavých střihů slibují docela slušný zážitek, ten se ovšem nekoná. Nakonec i statistiky jsou neúprosné a čtvrt mega diváků v kinech v té době byl v dobové (a docela slušné domácí) konkurenci propadák. Václav Vorlíček nám tu představuje Prahu počátku 80. let jako město plné zlodějíčků, podvodníků a kurev. A ti, co jsou řádnými občany, se chovají jako dementi (Karel Augusta, Laďka Kozderková). Ostatně i epizoda se sebevrahem, kdy psycholog z Linky důvěry pouští záznam rozhovoru z kazeťáku spolucestujícím v autobusu hromadné dopravy, působí kontraproduktivně. Nemluvě o tom, že celá tahle epizoda s Radovanem Lukavským celkově žánrově nezapadá a klidně by to stačilo na samostatnou psycho krimi. Některé další epizody jsou směšně nudné, jiné slušně rozběhnuté končí v polovině (třeba ta s Lukášem Vaculíkem v blond nakadeřené paruce). A jestliže se celý film snaží ukázat, že v pátek odpo všichni ujíždějí z Prahy pryč, pak působí nevěrohodně i úsměvně dojemná dvojka Hlavatý-Rosůlková, jíž se podaří obzvonit celej panelák, aby přilákali zpět domů papoucha. Přiznávám, v epizodě s Pavlem Zedníčkem jsem se trochu ztratil. Přesto, bůhvíproč, šest z deseti.

Krátké mini příběhy ode všeho něco. Dle mého názoru se to sice „zflikovalo“ jak se dalo, ale mně osobně to vyhovovalo a snímeček mohu pochválit, Ne, že bych jej musel vidět zase.

Ani se nedivím, že tento film ve své době se úplně mihl diváckému zájmu. Přestože se v něm vystřídá na 130 herců je spíše filmem hodně slabým. Výkony protagonistů vypadají jako nucené. Nudná zábava s občasnými světlými prvky.