Pink Floyd: The Wall

Během scény "The Thin Ice" vidíme Pinka, jak se koupe v bazénu. Geldof je ale známý tím, že má z vody strach, takže ho během této scény musela podporovat plastiková konstrukce. Podobná technika se použila i v Supermanovi z roku 1978.

Geldof má také panickou hrůzu z krve, takže scéna, kde si holí obočí a krvácí pro něj bylo velmi těžké natočit. Původně si měl oholit pouze obočí, ale vžil se tak role a začal si holit celé tělo. Scéna byla inspirována, ostatně jako celý film, zakládajícím členem skupiny Sydem Barrettem. Ten se stal bohužel na konci 60. let psychicky nemocným a odešel z kapely. Podle členů Pink Floyd jednou Barrett odešel z večírku, oholil si hlavu a vrátil se zpět, jako by se nic nestalo. Pro lidi, kteří měli k Barrettovi blízko, byla scéna s holením nestravitelná.

Ve své autobiografii napsal Bob Geldof, že film nechtěl dělat, protože se mu nelíbila hudba Pink Floyd. Probíral to se svým agentem v taxi. Řidič taxíku byl údajně bratr Rogera Waterse. Bob Geldof má ve filmu pouze jednu repliku, která nebyla napsána kapelou a to je: "Next time, fuckers!" Jenny Wright nebylo řečeno, že po ní bude Geldof házet sklo, takže její reakce byly spontánní.

Fanatizovaný dav při koncertě byli skuteční neonacisté. Byli vybráni na základě svého vzhledu a ne jestli jsou fanoušci kapely. Štáb měl obavu, aby se natáčení nezvrhlo, ale chovali se disciplinovaně. Na konci 80. let se vytvořilo neonacistické hnutí nazvané "Hammerskins", které převzali za své logo zkřížené kladiva z filmu.