Zakázaná planeta

Podstatné bylo řečeno, jen bych chtěl vzdát hold tvůrcům prvního reálného sci-fi. Vezmu-li rok vzniku 1956, byla to opravdu revoluce. "Postava" robota Robbyho je úžasná, konečně něco jiného než plechovka a dvě nohy. A herci? radost se podívat. Ann Francis byla v době vzniku považována za nejkrásnější stvoření v Hollywoodu a mladičký Leslie Nielsen taky docela fešák. Dalším průkopnickým počinem byla elektronická hudba, do té doby v kinematografii věc neslýchaná a celé to stálo ani ne dva miliony. Původně jsem dal sedm a lituju, že ne víc. Současní Armagedoni, Avataři, Terminátoři a nevím co ještě, se krčí někde v koutku.

Tento film byl důležitým mezníkem ve vědecko-fantastickém žánru, který byl do té doby považován za zábavu vhodnou především pro děti. Ambiciózní scénář (na motivy Shakespearovy Bouře) a na svou dobu zdařilé triky - oscarová nominace za zvláštní efekty, zaujaly i náročného dospělého diváka. Pozoruhodné je i použití elektronické hudby, k němuž v hollywoodském filmu došlo poprvé, i postava vyspělého robota Robbyho, který byl později bezpochyby předlohou obou androidů v Lucasových Hvězdných válkách.

Nízkorozpočtový snímek, který ovlivnil pozdější filmovou sci-fi tvorbu, jako je třeba první snímek série ´Star Trek´ (1979). Struktura děje je jednoznačná. Vojenská posádka, letící v kosmickém tělese ve tvaru létajícího talíře na vzdálenou planetu, se setká s podivnostmi v rámci svých dobrodružných etud a dozví se něco o ztracených civilizacích. Snímek barevný, v cinemascopu a co do kvality po technické stránce skutečně impozantní. Dá se to srovnat s českým snímkem ´Jan Hus´ (1954), neboť v obou případech se jedná o studiové natáčení v prostředí obyčejných papundeklových kulis, což takřka ani není poznat. Na padesátá léta je také podiv, že tvůrci do příběhu nenaroubovali studenou válku, jak bylo jinak v amerických padesátých letech obvyklé. Děj byl částečně sepsán na základě motivu Shakespearovi hry ´Bouře´, který se odehrává na ostrově. Tady máme podobné prostředí, jen je ostrov zaměněn za planetu. Zajímavé také je, že postava vědce Dr. Morbiuse nápadně připomíná verneovského kapitána Nema. Stačí porovnat scény, ve kterých Dr. Morbius, stejně jako kapitán Nemo ve své ponorce Nautilus, prezentuje technické vymoženosti, proviant, atd. V obou případech se jedná o myšlenku nenasytné touhy po technologiích a znalostech mající určitý moralizační aspekt. Touha lidstva po technických vymoženostech jen způsobila zničení vlastní existence. Proto je také v příběhu rozprava o ztracených civilizacích, což je inspirováno pozemskou civilizací Mayů či Aztéků. Jak zazní na konci filmu: “Konec konců, nikdo nejsme Bůh.” Fanoušek sci-fi žánru jistě zaznamená i použití robotického zákona Isaaca Asimova. A co si budeme povídat, daná myšlenka už přímo zasahuje do slavné pozdější éry filmové série o Terminátorovi. Po filmové stránce se tedy jedná o velkou filmovou událost, co se týče myšlenky a vzkazu lidstvu, neztrácející nic ze svého obsahu ani v dnešní době. I na, výše zmíněný, nízký rozpočet je vše vytvořeno pečlivě v rámci dosažitelných možností své doby. Svým způsobem to má i komiksový nádech, což je v rámci filmové sci-fi klasiky mimořádně povzbudivé. Nějaká výtka by se samozřejmě našla, nakonec, ještě aby ne, ale svým varující aspektem vše nepatřičné naprosto překonává. Po divácké stránce tohle vynechat by byl filmový hřích.

Rok 1956 a takovýhle skvost. Výborný příběh, dobré zpracování, dobré obsazení. Na svou dobu vynikající efekty a skvělá hudba autorů Bebe a Louis Baronových. Příběh je napínavý, ale nechybí mu ani vtip. V mnohém jde o pionýrský počin – jedná se o první sci-fi odehrávající se daleko mimo naší galaxii, robot Robbie je poprvé představen jako inteligentí entita, osobnost s určitou dávkou vtipu. K filmu jsem se dopracoval poměrně pozdě, ale jsem rád, že jsem ho objevil a celkem pravidelně se k němu vracím. Anne Francisová je kouzelná, Walter Pidgeon démonický a mladý Leslie Nielsen je fešák a překvapil mne. Zajímavostí je, že Robbie the Robot se dělá i jako sběratelský model.