Armand

Debut Halfdana Ullmanna Tøndela na mne působil zcela jinak, než jak uvádí většina diváků v recenzích. Nepříjemná situace pro matku údajného viníka i pro rodiče oběti ano, ale atmosféra vůbec ne dusná. Tahle zpočátku konverzačka byť v pomalém tempu měla úžasný šmrnc, napětí, odhalování nových pravd, polopravd i nepravd. Údajné nepřístojné tělesné obtěžování šestiletého kluka svým stejně starým spolužákem, navíc nejlepším kamarádem, bylo jen jakýmsi startem odhalování zla ve světě dospělých, ať už se jednalo o nenávist mezi sokyněmi, těžké manželské problémy, o neschopnost ředitele školy řešit situaci, o které jsou známy spíš doměnky než fakta. Tenhle film předkládal spoustu nedořečených věcí, dost symboliky - je nádherné, když tvůrce nedávkuje vše polopaticky, ale nechá divákovi prostor, aby se dovtípil, pochopil, příp. si myslel své. Působivé herecké výkony s fantastickou Renate Reinsve v roli Elizabeth na prvním místě (asi jsem se zamiloval), úžasná muzika a hodně dobrá kamera jen umocňují nádherný filmový zážitek. Neskutečně propracované působivé scény, často minimalistické (asi pětiminutový smích obviněné matky přecházející na konci v pláč, ochlazování se na stole u stropního ventilátoru s minimalistickým dialogem mezi Elizabeth a otcem "žalující strany", nádherná taneční kreace na školní chodbě s Elizabeth a uklízečem, rozhovor rodičů "poškozeného" syna Jona v promítací místnosti, abstraktní dramatická scéna s rodiči spolužáků versus Elizabeth u schodiště i předzávěrečná scéna venku v dešti, která vše symbolicky odhaluje. Tolik jen základní popis či dojmy, tenhle film se až tak moc popsat nedá, chce to ho vidět, prožít, vychutnat (a skutečně je co).