Za mraky

Film o filozofii filmu. Vyprávění kamerou. Připomínka toho, na co se chodilo do kina v šedesátých letech, jaké otázky byli diváci ochotni pomocí filmu řešit. Díky poměrně volným létům devadesátým obsahuje film i dost erotických scén s krásnými herečkami (zvláště Sophie Marceau je přenádherná), zřejmě úlitba staršímu režisérovi. Bohužel celé to působí jen jako črty nebo scény, které nevydaly na celý samostatný film. A které se nesou v duchu Antonioniho tvorby, tj. odcizení ve vztahu mezi mužem a ženou, což se řeší i dnes, ale přece jen jinou formou.

Poetika až na hranici běžné srozumitelnosti. Film je poskládaný ze čtyř základních příběhů, které spojuje a do kterých vstupuje postava filmového režiséra, v každém příběhu je něco těžko pojmenovatelného a velmi křehkého. Ale všechny jsou o pocitech, které vzbuzuje láska. Mimořádně hvězdné herecké obsazení v rozhodně výjimečném filmu, který ... ale asi nebude pro každého.

Takový zvláštní film s několika komorními příběhy souznění a nesouznění. Velmi zvláštní film. PS: Jean Reno s knírem- to jsem ještě neviděl :-)

vlastne ani nevim, o cem to bylo. Takovy uplne mlhavy nic, ktery ve vas zanecha hrozne silnej pocit, ze neco chcete. Jo vlastne uz vim... bylo to o lasce.