Vůně ženy

Gassman je Gassman. I ten námět mi pasuju víc do Itálie. Když jsem se na film díval, stále jsem před sebou viděl právě Božského Vittoria, u nás nedoceněného. My koukali hlavně na M.M,Uga Tognazziho, A.Sordiho, protože některé jejich filmy byly se sociálními náměty. Ale Gassman je šlechta.

Pacino vždy a pokaždé jinak. Tohle mu vyšlo a zase je král. Lze mít za neměnitelné, že i tento film má úžasnou atmosféru a ta některým jinak skvělým filmům chybí. V tomto filmovém díle je to jakási nostalgie a plynutí času, střety s bolestí svou a druhých.

No co ti Američani udělali z italské předlohy, to je nehoráznost. Al Pacino se snaží vytvořit nějakou hloubku postavy, ale scénarista zaměňuje skutečný život za umělé zápletky, ze vzrušujícího tématu vyndává vše zajímavé a nabízí jen trapné scény typu projížďka ferrarim po New Yorku. Závěrečný happyend je nejhloupější, jaký jsem kdy viděl.

VŮNĚ ŽENY Velmi působivý snímek s nepopsatelnou atmosférou. Výborný scénář, režie a herecké výkony jsou už jen třešničkou na celkově výtečně silném a propracovaném dramatu. Italský originál jsem neviděla, ale popravdě mi to vůbec nevadí. Děj filmu je sice možná až příliš přímočarý, s jasným, předvídatelným a svižným dějem, bohužel i poněkud nevěrohodným koncem, což ale nijak neublížilo kvalitám filmu. Je docela jedno, jestli je příběh a zejména konec, obecně hodnocen jako slabý. Pro mně není. V podstatě jde o střet dvou různých povah, životních postojů i systémů. Charlieho svět je obyčejný, známý a vůbec nijak zvlášť zajímavý. Zato svět plukovníka Franka Sladea nás musí od začátku ohromit svou rozlehlostí, obsahem i hloubkou, neboť tento slepý veterán je vskutku kultivovanou, šarmantní a značně tajemnou osobou, která se však těžko vzdává toho, čemu ráda navykla. Zavede vás do nezvyklých prostředí, v jeho společnosti si báječně zatančíte tango, zajezdíte ve Ferrari ulicemi New Yorku a navštívíte pětihvězdičkové hotely, navečeříte se v nejluxusnějších restauracích. Charlie i Frank se postupně sblíží a jejich odlišné světy jim pomohou se pochopit. Obě osobnosti se nakonec navzájem doplní a pomohou si vyřešit své problémy. Al Pacino je vždy skvělý herec, ale tady opravdu exceluje a poskytuje mimořádný umělecký zážitek. Ani slepý by nebyl tak dobrý jako Al Pacino. Jeho pojetí slepého důstojníka je natolik věrné, natolik hrdé a hluboké, že mu divák nejen onu slepotu skutečně uvěří. Al Pacino se na svou roli připravoval ve škole pro slepce. Takhle uvěřitelně zahrát slepého člověka… V rozhovoru řekl, že předstíral slepecký pohled tím, že se očima na nic nesoustředil a nezaměřoval. Vytvářel si jen zastřený pohled a těkal pohledem. Al Pacino skoro vůbec nenosil černé brýle, takže během hraní normálně viděl... Neuvěřitelné a uhrančivé, jeho nepřítomný pohled, to tápání… Rovněž Chris O'Donnell stojí za vyzdvižení. I on ve filmu předvádí životní výkon. Martin Brest natočil příjemný, citlivý, místy i smutný snímek, který každého pohladí po duši. Film zcela jistě stojí za to vidět.