Všechno je, jak má být

Linie životních období školáka Stiga, učitelky Violy a rezignovaného cesťáka s dámským prádlem, kterého je ženou, se spojí v podivný milostný trojúhelník, ke kterému zpovzdálí doléhá válečná vřava z Evropy prostřednictvím filmových týdeníků, aby se jednoho dne bolestivě zhmotnila a uspíšila tak nevyhnutelnou pomíjivost nerovných vztahů. Bohužel, myšlenky Bo Widerberga šly hodně napřed a když se pak musely vracet, neměly už ten potenciál ... Za mě 40%.

Píše se rok 1943 a i neutrální Švédsko pociťuje dopady války. Ale patnáctileté kluky zajímá především sex a všechno co je s ním spojené. Každá myšlenka a otázka směřuje k sexu. A sex je pochopitelně zajímá o to víc o co míň o něm vědí... „Pánové mají o mužské potenci poněkud přehnanou představu“. A jediný Stig má možnost si pubertální bajky ověřit v praxi, protože jeho učitelka Viola se dalšímu vyučování překvapivě nebrání. Stig se tak zabydlel nejen v kabinetu, ale i u ní doma a dokonce i v přízni jejího manžela. Jenže z „doučování“ se stává posedlost. Nevšední pohled na dospívání, ale i na konflikty, které sebou přináší ten ještě dětský svět se světem těch dospělých.

Velmi citlivě natočený film o neobvyklém vztahu. Viola, nastupuje jako učitelka do chlapecké třídy a nemůže si nevšimnout žádostivých obdivných pohledů jednoho ze svých žáků. Se svým životem nespokojená žena podlehne zakázanému a 15ti letý Stig se stane kořením jejího nudného života s alkoholikem. Jenže chlapec dospívá a daleko dřív odhalí skutečnost, že tento vztah bez budoucnosti a posléze i citu, není to, co od života očekává