Vražda v Ostrovní ulici

V roce 1933 byl u nás zvukový film stále ještě víceméně v plenkách a tohle je vlastně první ryze česká filmová detektivka. Tvůrci našli oporu ve výborné literární předloze Emila Vachka a herci se s tím popasovali různě. Ale stejně musím před režisérem Innemannem smeknout, protože dokázal vytvořit opravdu velmi působivou atmosféru, ačkoliv měl k dispozici hodně omezené technické prostředky. A vzhledem k tomu, že je tomuhle filmu už přes 90 let, musím ho hodnotit opravdu vysoko!!!

Vlastní příběh by šel, ale někteří přehrávají (Maurin), jiní - to ani nelze pojmenovat (Friedman), ale dobrým hereckým výkonem bych to rozhodně nenazval. Ještě že tím diváka netrápí moc dlouho.

Mne by zajímalo, čí byl ten debilní nápad nechat hrát ty pazvuky po dobu celého filmu. Asi stokrát jsem to chtěl kvůli nim vypnout. Takže absolutně neřeším výborného pana Plachtu, snímku dávám to nejhorší hodnocení. To byl opravdu pitomý nápad s tou „hudbou“.

V době vzniku tohoto detektivního filmu byl zvukový film ještě v plenkách, a nebo byl trochu odrostlejším dítětem. Důkazem toho může být, že takřka celý děj filmu provází hudba a množství dialogů je menší. Nicméně se tento detektivní příběh dá zařadit mezi ty zdařilé. Je však třeba podotknout, že se na filmu i ději podepsal zub času,