Viva Maria

První a poslední pokus slavného Louise Malleho do žánru komedie. Taky to tak dopadlo. Drž se svého kopyta, by se slušelo říci. Je to můj názor, komedie mě nezaujala. Bardotka a Moreaau to svou krásou a šarmem nezachránily.

Pochopil jsem, že Louise Malle není snadné pochopit. Snad jsem ještě neviděl dvouhodinovej film, v němž se první hodina tak diametrálně liší od té druhé. Dodávám, že ta první je neskutečně zdlouhavá nuda a lehce nelogické intro k té druhé (ovšem tomu hodinovému intro předchází ještě méně logický prolog úplně v začátku). Ano, svlékají se tu dvě tehdy nejslavnější francouzské hvězdy, ale to je tak všechno. Druhá hodina je naopak neskutečně akční. Revoluce vedená bůhvíkým kdoví proti komu a hlavně proč. Ale v tom byla možná ta parodie. Aha. Ale jo, má to docela dost povedených gagů, které ani po padesáti letech nezestárly, a dva tři vtipné dialogy. Plus půvabnou, i když trochu zbytečnou roli i u nás známé Paulette Dubost. Původně jsem chtěl dát za čtyři, ale nakonec smířlivě přihazuju pátej a šestej bodík za historicky ojedinělé setkání Brigitte Bardot a Jeanne Moreau.

Dvě nejpopulárnější francouzské herečky 60. let a diváku sám řekni, kdo roli zvládl lépe. Hezčí a sportovněji založená Bardotka nebo zralejší Moreau. Obě byly mezi sebou soupeřky jako voda a oheň na pozadí mexické revoluce...

Zdařilá parodie o tom, jak krásné ženy za všim jsou, třeba i za revolucí. Také tak trochu i obava, že se western v tomto pojetí nebude zamlouvat příznivcům klasického akčního pojetí. Konečně, tohle dílo má k westernu daleko, spíše se přibližuje k zdařilé operetce, ale proč ne...