Kráska z Marsu

  Zase spousta nepodstatných věcí mimo hlavní osu. To mne irituje i u dnešních filmů. Když se však děj občas přenesl na Mars, tak to bylo alespoň zajímavé stavbou a kostýmy. Měl jsem španělskou kopii, kde byl překlad titulků dosti zmatený. Zato snímek vhodně doplnili hudbou. Kráska z Marsu mi stále připomínala zamračeného chlapa, nemohu si pomoci. Zda to byl úmysl či ne, to neumím posoudit. Takže ani na druhý pokus mne film nezaujal, a naopak utvrdil v tom, že šlo o ruskou sociální studii za sci-fi neumětelsky maskovanou. Přesto však dávám nějaké ty plusové body za již výše zmíněné scény z Marsu. A za ten revoluční konec, kde jsem skoro brečel smíchy.      

Aelita byla ve své době velmi dobře přijatá i na západě. Navzdory ideologii a - z dnešního pohledu - také velké naivitě Aelita sovětské kinematografii přispěla další dlaždicí v chodníku slávy. Vděčí tomu pravděpodobně i díky konstruktivistickým kostýmům (Alexandra Exter), dekoracím (Isaac Rabinovitch) a celkovému uspořádání scény, které měl na starosti Sergei Kozlovsky (později spolupracoval s Pudovkinem).