Stín samoty

Izolovaný život v pustině a strach z neznámého. Temný příběh v plné jednoduchosti coby režisérská prvotina španělského filmového tvůrce Davida Casademunta, který si napsal i scénář, čímž se pustil do nejednoduché psychologické stránky jedné malé rodiny. Temná mysteriózní atmosféra je sice hlavní devízou příběhu, ale David Casademunt jde na všechno opatrně, čímž sice buduje atmosféru, ale vlivem očekávání, co se z čeho vyvrbí, i určité divácké zklamání. V celém aspektu děsivosti se sází na vzájemný vztah a respekt matky se synem, což nejvíce hýbe dějem. Vše, co je k vidění, cílí k pochybnosti v rámci strachu v osamělosti a zároveň vede k přesvědčení, že na místě je skutečně něco paranormálního v rámci psychického rozpoložení jedince, které společně s pevnou představivostí může s jedincem udělat divy. Vizuální stránka tedy vypadá skromně, ale ve skutečnosti je ohromná. Právě oním neuspěchaným tempem v dějovém vývoji se to místy může sice zdát až moc zdlouhavé, ale má to smysl právě v budování onoho strachu. Casademunt nic nepřepaluje do extrémnosti a naopak nechává vše ze všeho jen lehce vyplynout. Že nějaká děsivost nefunguje? Přijde na to, kdo má kde svou hranici strachu. Jednoduše řečeno, kdo se lekne pavouka a kdo ne. V centru dění je chlapec, který má svou hranici přirozeně nízko, a tak se může zdát budovaný strach dosti slabý, či snad vůbec žádný. Snímek ve svém temném zápalu především využívá symboliku, na kterou diváci po ohromném množství nejrůznějších slasherů prostě už nejsou zvyklí. Snímek svůj potenciál má, jen ne takový, jaký by leckdo očekával.

Námet dobrý, lokácia a doba takisto, no akonáhle dôjde na evokáciu strachu, tak je zjavné, že zručné používanie žánrových nástrojov nepatrí medzi Casademuntové prednosti, a zatiaľ sa nezaraďuje medzi tamojších hororových premiantov. Usporiadanie, a predovšetkým vŕšenie napínavých scén trochu drhne, postupný paranoidný rozklad by sa dal stvárniť aj drásavejšie, a ten drevený panák rozhodne nevystrašil ... Na druhej strane, príbeh funguje po emotívnej stránke, keďže rovina postáv je v ňom výraznejšia, než nastolená úroveň desu. Celkovo však platí, že niektorí filmári z Iberského poloostrova by si s takouto látkou poradili o čosi lepšie.