Jeden z prvních románových popisů mimozemské invaze nezaujal Szulkina senzační zápletkou. Režisér se ve své vizi zmocnil pouze výchozí situace a na jejích důsledcích rozvinul pronikavou analýzu vztahu jedince a státní mašinérie, jež se zmocnila dokonalého mocenského nástroje - mediálních obrazů.
Stejně jako v dalších Szulkinových snímcích je vypůjčená situace ze žánru sci-fi využita k metaforickému „obnažení" základních principů totalitní společnosti, ve Válce světů tvůrce potlačuje typické žánrové prvky na nejzazší mez, čímž dovádí roli audiovizuálních médií ve státním útlaku do mrazivých důsledků. Převzetí nadvlády totiž neprobíhá přímým střetem mezi pozemšťany a vetřelci, nýbrž daleko rafinovaněji prostřednictvím propagandy a sítě kolaborantů.
Marťané se projevují svojí nepřítomností, protože veškeré změny zůstávají v rukou vládních autorit a jim podřízených „obrazových zprostředkovatelů", policejních složek a šířící se občanské zvůle. Pro obyčejné občany zůstává probíhající invaze skryta, jakkoli se na ní snadnou přizpůsobivostí podílejí. Jedním z mála jedinců, kteří znají skutečnou povahu věcí, je televizní reportér. Jakmile se vzepře přidělené roli tvůrce manipulativních obsahů a vypadne z fungujícího soukolí, stává se cílem perzekuce ze strany spoluobčanů. Když konečně dosáhne příležitosti odhalit pravdu, poznává, že v dosaženém společenském stavu již ztratila jakoukoliv váhu.
Szulkin ovšem neváhá v kritice anonymní moci zajít ještě dále a nastoluje provokativní otázku, zda pozemskými autoritami posvěcená krutost a násilí nebudou pokračovat i po odletu Marťanů, či zda dokonce samotná invaze není jen husarský kousek pozemských manipulátorů, jejichž cílem je ustavit nový systém institucionalizovaného násilí.
Mnohovýznamový snímek působivě odráží dobové napětí v Polsku, kde sice stále vládlo opoziční hnutí Solidarita, ale současně již vzrůstaly obavy z protiúderu polských i sovětských komunistů. Válka světů brilantně předznamenává celospolečenské ochromení po vyhlášení stanného práva, k němuž došlo v roce uvedení filmu do kin. Snímek je vzácně naléhavým obrazem samovolně probíhající normalizace a Szulkin v něm nešetří varovnými morálními apely: „Přestaňte být stádem poslušných ovcí! Podívejte se kolem sebe... Jste povolní, otupělí, nesvobodní... Nařídí vám dávat krev, dáváte... Nařídí vám chodit po čtyřech, uděláte to! Prodáváte čest, abyste si mohli koupit větší televizor. Prodáváte poctivost, abyste dostali jakýsi zbytečný cancour moci. Všichni byste chtěli řídit, a zatím se stáváte nevolníky."
Jakub Jiřiště, LFŠ 2014
