Zrzavý pasažér

Nízkorozpočtový ekohoror zůstává především efektním artefaktem žánrové nostalgie. Režisér Greydon Clark, který si zároveň napsal scénář a občas se objevuje i před kamerou, sáhl k osvědčenému motivu zmutovaného zvířete, v tomto případě obyčejné kočky, a nechal z něj vyrůst titul, jemuž neschází nápaditost, ale citelně chybí prostředky. Myšlenka, jež pracuje s ekologickou hrozbou v mikroškále, má potenciál, ale realizaci brzdil omezený rozpočet. Vizuální pojetí monstra postrádá přesvědčivost. Jeho technické provedení spíše vyvolává úsměv než strach, a to i v divákově sentimentu k žánrovým trikům dávných dekád. Film si zároveň ponechává vážný tón, což působí kontrastně vůči výsledné formě a snižuje tak dopad zamýšleného napětí. Děj, zasazený převážně do stísněných prostor lodi, neumožňuje velké hororové gradace, takže se tvůrčí vynalézavost proto soustředí na drobné momenty a atmosférické záběry, nikoli na rozsáhlou dramatizaci. Výsledek je tedy dvojznačný. Autorova vynalézavost a konceptuální nápad potěší, avšak technické limity znemožňují plné zúročení. Doporučení pro diváka je jasné. Brát film s rezervou a užít si ho jako nenáročnou, místy vtipnou podívanou, nikoli jako seriózní příspěvek do hororového žánru.